STEREK | Zbytečný

3|Stiles

Stiles sedí v autobuse a s únavou sleduje tu ubíhající temnou krajinu. Měsíc je fakt pryč a on jede konečně domů. Za tátou a za..za..neví? Tuší, že k packu už nepatří, jestli někdy patřil, a cítí podivnou úlevu. Už je nebude zdržovat, může se s nimi jen kamarádit, trávit čas. Usměje se Stiles a zaměří se na zírající ženu venku, která z něho nespouští zrak. Stiles jen polkne a přeje si, aby se autobus zase rozjel ze zastávky. Co to sakra? Přemýšlí, když vidí jasné začichání jeho směrem, jako by jím byla naprosto učarovaná. Autobus se ale naštěstí rozjede a on vydechne úlevou, ale je ještě více zmatený, když se žena rozběhne k odjíždějícímu autobusu a on zahlédne zablýsknutí tesáků ve světle měsíce, než se mu žena ztratí z dohledu. Co to sakra? Nechápe a raději zavře oči a snaží se usnout. Má stejně přijet až ráno.

Za chvíli se ještě unavenější probudí a pohlédne na svoje stehna, která jsou o trochu větší než před měsícem. Asi přibral pár kilo, všiml si, že má konečně nějaký zadek a i pár svalů, jak je učili se z trápení a závislosti vyběhat nebo vybít. Připadá si jak nějaká ženská na hormonech. Zasměje se, přibral, má změny nálad, ale už se to lepší. Všímá si, jak se každým dnem zlepšuje a věří, že do pár týdnů bude naprosto jako dřív. Usměje se zase a vzpomene si na ten měsíc, jako bylo to těžké, ale čekal to horší. Bylo tam více lidí, jednalo se tedy převážně o závislé na alkoholu nebo na drogách, ale zase to byla překvapující zkušenost. Každý den probíhal stejně. Budíček, snídaně, terapie, oběd, sport, společná terapie, večeře, společné aktivity (toto nesnášel) a večerka. A další den znova. A znova. Až to uběhlo a on tu sedí a uchváceně sleduje, jak vychází slunce a jak se přibližuje k jeho městu.

Už pak plně probuzený zahlédne značku jeho města a nemůže se přestat usmívat. Sleduje každého člověka, který si vyšel na ranní procházku a každý dům i obchod, až se nechápe, jak mu to tu chybělo. Všímá si, jak autobus zpomaluje, než zastaví na jeho zastávce. Tak se Stiles sbalí a vystoupí, než je hned schován v pevném objetí jeho táty, který brečí? No tak tati, ty citlivko. Pomyslí si s jemným úsměvem, ale hned brečí taky. Stilesi, ty citlivko!

Otec si ho pak za neustálého pokládání otázek odveze domů, no, který vypadá.. ehm použitě a raději se pak spolu vydají na snídani do města, jelikož jeho tátovi doma nic nezbylo. Pěkný. Zasměje se Stiles a povzdechne si nad ním. Po cestě zpátky raději nakoupí a Stiles pokývá hlavou nad tím, že je to tedy otci líto, ale že musí zase do práce a dá se po chvíli doma sám do úklidu. Tohle by nevydržel.

Skoro bez myšlenek uklízí, vaří oběd, nepatrně si zpívá a celkově je Stiles takový klidný. Konečně je doma! Zakřičí s radostí a jde si promíchat těstoviny.

Co dělá asi pack? Co dělá Scott? Derek? Napadá ho už, jak obědvá a rozhodne se, že Scottovi napíše. Konečně telefon! Jak mu to chybělo. Usmívá se Stiles do telefonu a píše Scottovi, že přijel a že by ho rád viděl. Na tom přece není nic špatného ne? Na události před jeho odjezdem už skoro zapomněl, jaksi jim i odpustil a tak se i těší, až se uvidí se všemi. I s Derekem. Vydechne a trhne sebou, když dostane během pár vteřin odpověď.

Jsme všichni u Dereka, přijď, prosím. Moc se na tebe těším. Píše mu Scott a Stiles se usměje a znervózní zároveň. U Dereka jo..To tam bude i Derek. Oj. Teď už ho všichni ucítí, co si myslí, co cítí, ucítí Derek, jak moc ho přitahuje? Vyděsí se Stiles a na chvíli netuší, jestli za nimi chce. To zvládne. Dodá si ale odvahu, položí talíř do již vydrhnutého dřezu, dojde se převléct a vydá se na cestu. Má chuť se projít, proto nechá auto doma a jde pěšky.

Stiles už tak stojí před dveřmi do jeho domu, chce zaklepat, když se mu dveře samy otevřou a on pohlédne na vykulené výrazy packu stojícího ve dveřích. Derek tu není. Vydechne s úlevou a stále zírá na beze slova čumící nervózní pack. Co se děje? Vydechne taky nervózně a teprve pak si všímá jasných dýchání jeho směrem, hlubokého dýchání! Vidí, jak se postupně všichni uklidní a nasadí až takový milující výraz, že Stiles netuší, co má dělat. Co?