✴✴✴
30. září 2019
Škola nakonec v novém městě nebyla až tak špatná, jak Cain původně očekával. Sice tam chodili samí knihomolové a různá geniální individua beze špetky smyslu pro humor, ale i tak si Cai hned první den, co se konečně dostavil do vyučování, našel dva lidi, kteří mu připadali vcelku fajn.
"Hej! Půjdeš s náma dneska na pivo?" křikl po Cainovi Ethan, zrovna, když už byl pomalu na odchodu za Lukem, se kterým se předešlý den domluvil na návštěvě obchodního domu.
"Promiňte, ale dneska už mám nějaký plány," pousmál se omluvně a vyběhl směrem domů. Nechtěl je zanedbávat. A to hlavně, když se spolu s Ethanem a Miou bavili teprve tak krátce, ale Luke byl pro něj prostě vždycky tak nějak na prvním místě. Ještě když už se cítil mnohem lépe a chodil občas i ven bez berlí.
Ode dne jejich prvního polibku však mezi nimi byly věci trochu... Jinak. Samozřejmě, že ano, dalo se to taky tak nějak očekávat. Jenimže spolu ale ještě hned nechodili a naopak zase ke kamarádství by se jejich vztah mohl jen těžko přirovnat. Chodili spolu ven pokaždé, co to Lukovi jeho máma povolila a dokonce i jednou spali u Caina doma (k ničemu víc, než k mazlení nedošlo), občas se vodili za ruce a políbili se na tvář, ale o tom, jak to mezi sebou vlastně mají, nikdy nepadla řeč.
Možná si Cain přál i trochu něco víc, ale nehodlal na Luka nijak tlačit a ohrozit tak nebo možná i kompletně zničit všechno to nádherné, co mezi sebou teď měli.
Cai byl aspoň zatím upřímně spokojený. Luke byl úžasný a on věděl, že ať už by se dělo cokoliv, na něj se může vždycky spolehnout. Navíc měl pořád potřebu mu vynahradit to, jak s ním dva týdny pořádně nekomunikoval jen kvůli jednomu telefonátu od Zeka a ještě se tak zbaběle sesypal přímo před jeho očima.
Cain se ještě po škole narychlo stavil k sobě domů, aby se převlékl a pak vyrazil k jejich předem domluvenému místu setkání. Sice už Luke mohl chodit ven častěji, ale vždycky se pokoušeli, aby o jeho vztahu s Cainem nikdo z rodiny Wintersů zatím nevěděl.
Luke přišel přesně na čas a ihned Cainovi padl kolem krku, že ho málem povalil na zem.
"Hele, neměl bys takhle blbnout! Pořád jsi jen pár dní mimo nemocnici."
"Jsem jen rád, že tě zase vidím." Hned jak Luke dořekl větu, krátce políbil černovlasého na koutek úst a chytil ho za ruku. "Pojď, měli bychom vyrazit."
Cain byl Lukovou náladou přímo ohromen. Takhle šťastného ho viděl snad... nikdy?
"Co se stalo?" zasmál se Cain. Líbilo se mu čím dál, tím víc, když viděl, jak byl Luke šťastný.
"Co by se mělo stát? Jen jsem prostě rád, že jsem konečně po celém dni s tebou."
"To jsi byl i předevčírem a rozhodně jsi z toho až tak nadšený nebyl."
Luke najednou zastavil a prudce si přitáhl Caina k sobě, což ho docela překvapilo... A líbilo se mu to.
"Rodiče budou i s Amy celý týden mimo město!" smál se a vypadal při tom jako dítě, co se těší do Disneylandu.
"Počkat, proto jsi tak-"
"Nechápeš to? Můžeme spolu trávit celá odpoledne a večery a noci a rána a... Všechno!"
Cain to bapětí už nevydržel, přitáhl si ho k sobě za pas ještě o kus blíž a sledoval Lukovy jemné rty, díky čemuž hnědookému najedou z tváře úsměv úplně zmizel a nahradila ho nervozita.
"Počkej, Caine, já..." Vymanil se rychle z objetí.
"Nemůžu tě políbit?"
"Ne tady. Ne na ulici... Promiň."
Jejich ruce se automaticky rozspojily a bez dalších slov vyšli k obchodnímu domu. Amy totiž měla mít další den narozeniny a Luke jí chtěl koupit nějakou hračku, která se jí tak zalíbila v reklamě.
Když už byli zase na cestě domů i s hráčkou v krásném balicim papíře, Luke se natáhl ke Cainovi a políbil ho opět jen na tvář, přičemž mu pošeptal do ucha: "Omlouvám se za sebe... Že nejsem takový, jakého sis mě asi představoval... Jaký bych měl být." Caina tahle věta bodla do srdce. Jak jen mu mohl dát takový pocit?
"Cože? Medoočko, však jsi ten nejúžasnější kluk, jakého jsem kdy poznal. Jsi hodný a pořád se všem jen snažíš vyjít vstříc. Jsi krásný a přesně takový typ kluka, po kterém by ihned skočila každá holka. Jsi perfektní i s každičkou možnou nedokonalostí. Počkám si jak dlouho jen budeš chtít, dokud nebudeš přípravený." Dal mu ruku na tvář a palcem opatrně přejel přes Lukův spodní ret. "To já bych se měl omlouvat za sebe. Asi ze mě nějak promlouvalo mé minulé já... Jsi tak výjimečný a jiný než ostatní, že..."
"Jiný než Zeke?" přerušil ho však najednou Luke a Cainovi se panikou rozbušilo srdce. Sice o Ezekielovi už pár dní věděl, ale i tak se o něm spolu nikdy nebavili.
"Ano. Jsi jeho úplný opak... A to je JEN dobře. Miluju tě, pro to, jaký jsi. Pamatuj si to."
Cain si všiml jak Luke sklonil hlavu k zemi a roztomile se zasmál.
"Co?"
"Nic, já jen..." odmlčel se a dal Cainovi ruku kolem pasu, aby u sebe byli blíže. "Miluješ mě?"
Černovlasý se trochu zarazil. Ani si neuvědomil, že to řekl. "No..." pokusil se vymáčknout. Miloval ho. Věděl, že ano a miloval ho víc než cokoliv na světě, ale ještě nikdy to nikomu dříve neřekl. Bylo až k smíchu, jak špatný Cainův život byl před Lukem.
Každou sekundou, co Cain mlčel, Lukův výraz opět pomalu smutněl, až se od sebe nakonec zase oddálili úplně.
"Ne. Počkej, Medoočko, já jenom... Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe..." Luke vypadal naprosto zmateně a zároveň se mírně červenal. "Asi na mě budeš taky muset s nějakými věcmi chvíli čekat..." pousmál se Cain na konec, Luke ho chytil za ruku a vyšli spolu k domovům.
Tak nějak mám pocit, že tahle část je úplně o ničem, ale... Myslím, že je čas na pauzu od akce 🖤
