Mikael & Ryan

Ryaneee!

"Jak dopadl Eliott?"

"Policie mu dala měsíc prospěšných prací...Nezdá se mi to moc..."

"Jejdamane, vždyť v celku vzato neudělal nic protizákonného."

"Jenomže tě chtěl znásilnit!"

"Hele, musíme to znovu probírat? Připadám si jako psychicky labilní manželka s ještě zaostalejším dědkem..."

"Jasně, promiň..."

"Neomlouvej se pořád. Jinak mi z tebe klepne."

"Dobře..."

"Heleď, zdá se mi to, nebo je fakt, že se se mnou od té doby bojíš mluvit? už je to měsíc, co jsi nepronesl dlouhou větu, aniž bys zmínil Eliotta. A to ani když jsem tě teď dokopal na pizzu. Měl's mě sem dokopat ty."

"Já nevím...Od toho incidentu si připadám...divně?"

"Jak?"

"Mám o tebe strach. Myslel jsem, že Eliotta miluju, jenže když...když jsem vás viděl, ani jsem neřešil, že ho mlátím, protože jsem viděl jen...jen tebe, svázaného a ubrečeného...Byl to hrozný pohled, Miky..."

"..."

"Miky? Je všechno v pořádku? Nemáš horečku?"

"Uhm...Ne, j-jen je tu dusno..."

"Mám jít s tebou ven?"

"...Přestaň se už chovat jako starostlivá kvočna. Vždyť jsme pořád kámoši, ne? Tak se chovej jako dřív."

"Ale ono to nejde."

"Proč?"

"Protože tě nechci ztratit!"

"...V-Vážně?"

"Jo."

"Hele, už nejsem jediný, kdo potřebuje na vzduch!"

"Mikaeli!"

"Ryaneeeee!"

A jelikož je dneska neděle...tady máte menší dáreček!