Undercover》Jaeyong [ ✔ ]

『1』

    ,,Taeyongu, chce tě šéf. Máš jít prý hned k němu do kanceláře." oznámil mi můj spolupracovník, a zároveň dobrý přítel, jménem Doyoung.

,,Dobře, děkuji." pokýval jsem hlavou a na počítači ještě rychle dopsal poslední větu a soubor následně uložil. Hned poté jsem se vydal k šéfovi do kanceláře.

Co po mně asi potřebuje?
Vždyť ví, že pracuji na jednom případu a nemám čas na nějaké jeho nudné řeči, které nikam nevedou.

Jakmile jsem se dostal k jeho kanceláři, zaklepal jsem na dveře, za kterými se ozvalo 'dále' a já tedy vstoupil dovnitř.

,,Á, Taeyongu." podíval se na mě šéf.
,,Tebe jsem potřeboval, dobře, že jdeš." usmál se.

,,Doyoung mi řekl, že mě chcete vidět." pověděl jsem mu.
,,Je snad logické, že za vámi přijdu." dodal jsem.

,,Ano, to je pravda." uchechtl se.
,,Prosím, posaď se." rukou ukázal na židli před svým stolem. Posadil jsem se a čekal, co z něj vyleze (jen doufám, že né dlouhý proslov o tom, jak se chovat).
,,Taeyongu, jsi jeden z mých nejlepších mužů, i přes tvé chování." neodpustil si poznámku, nad kterou jsem přetočil očima.

Je sice pravda, že jsem už několikrát udělal něco, co se na policistu velice moc nehodí, ale občas musím na podezřelé zatlačit, abych z nich dostal pravdu. To, že oni mé řeči nezvládají, není můj problém.

Taeil, můj šéf, mě ignoroval a pokračoval dál ve své mluvě.
,,Ty víš, kdo je Jung Jaehyun, mám pravdu?" otázal se mě.

,,To tady ví snad každý, pane." odpověděl jsem.

Taeil přikývl.
,,Jeden z našich zdrojů nám potvrdil, že si pořídil dům kousek od města. Žije tam pár bohatých lidí, kteří chcou mít soukromí." podíval se mi přímo do očí.
,,Chtěl bych, aby jsi předstíral, že jsi jeden z těch bohatších lidí, kteří chcou mít klid od velkoměsta a spřátelil se s ním."

,,Vy mě chcete v utajení, pane?" nevěřícně jsem nadzvedl obočí.

,,Ano, Taeyongu." trochu se pousmál, ale úsměv mu hned z tváře zmizel, abych si toho náhodou nevšiml; ale pozdě.

,,Ale já pracuji na jiném případu." namítl jsem.
,,Nemůžu ho jen tak nechat být a posunul se k něčemu jinému." nakrčil jsem obočí. Nebudu lhát, o práci v utajení sním už dlouho, ale zrovna teď se mi to nehodí, jsem na dobré stopě a nechci ji nechat uplavat.

,,O to se nemusíš bát, chci to svěřit Doyoungovi." pověděl a já se na něj nejistě podíval.

Doyoung je sice skvělý detektiv, ale na tomhle případu dělám už půl roku; nechci se toho vzdát. Ale na druhou stranu, práce v utajení by nebyla špatná (hlavně, když na tuhle příležitost čekám sakra dlouho) a hned na začátek mít takový velký případ.