Kopie

6.

Prosím, pane,

připomíná ti to něco?

Tu poezii znáš,

četls to se mnou.

Tehdys' byl u mě.

Nepatrný.

Tichý.

Nejistý.

Pronášels ty slova,

jako bys bys byl Ginsberg.

Jako bys věděl,

jako bys cítil,

a stejně jako já

i osudově chtěl.

Četls to pomalu.

Melodicky.

''Mohu se dotknout tvých tváří?

Prosím, pane,

nechť se má hlava skloní

a já se před vámi klaním.''

Četl si...

...jako bys to byl ty.

A jak si četl dál,

mlhavě mi zčernaly myšlenky.

A já si připadal

jako ten chlap z Ginsbergovy básně.

S blonďatými chloupky,

zalitý touhou,

jemně vyslýchajíc tužby.

Tebe.