*Pusťte si k tomu nějakou klidnou hudbu, možná i smutnou. Lépe ucítíte všechny tyhle pocity.
Ať se snažíme sebevíc, náš život není takový jaký ho chceme mít. Přijdou překážky, přijdou problémy a mi budeme stát mezi nimi. Napospas naším přáním a tužbám. Proč nemůžeme vyletět jako ptáci. Vyletět někam na vrchol, nad mraky, až ke slunci, kde nás paprsky budou hřát a mi budeme mít pocit bezpečí. Roztáhnout křídla zavřít oči, usmívat se. Mít čistotu jak mysl tak i duši. Co může být víc klidné a čisté. Možná tak procházet se bosými nohy, přes hrubý písek, cítit na nohách chladný pocit svobody a míru. Dotknout se hladiny šumějícího moře, které je tak hlasité, ale ve vás to vyvolává klid. Jen jít a zapomenout. Cítit duší. Cítit srdcem.
Někdo má život tady. Tady, v rodném městě, tady, po boku svých blízkých.
Ale co když jsou mezi námi tací, kteří chtějí odletět. Nadechnout se vzduchu, svobody. Vzduchu dobrodružství. Žít a snít. Být někým jiným. A nebo být sám sebou? Být kým chcete. Být s kým chcete.
Být kde chcete. Jsme to právě my, kteří mají potřebu, cítí že je něco táhne jinam. Tíží je okolní svět. Dokonce možná i svý blízcí. Objetovat svůj život. Proč když někdo řekne jaký máte sen, nemůže odpovědět. Ale v hlavě máte tolik představ. Tolik možných životu, které žijete. Vidíte se úplně sami uprostřed pláže, na horizontu vidíte rozsáhlé moře. Ale nemáte strach. Cítíte to co nikdy. Chcete se usmívat, roztáhnout ruce, lehnout si ať vás moře nese. Ať vás moře objímá. Ať vás chrání. Je někdy těžké si na toto všechno vzpomenout ale neměli bychom zapomenout. Neměli bychom zapomenout ne na to kým jsme ale kým chceme být. Kde chceme být.
