V tu chvíli jsem se začala bát. V nejbližší době jsem deník vrátila do bazénu. S tím deníkem jsem už nechtěla mít nic společného. Vždycky kdyz jsem byla někde sama bála jsem se. Když jsem usínala připadalo mi jakoby ve tmě mého pokoje někdo byl.
Bylo to hrozné věděla jsem že tam někdo je, ale když jsem rozsvítila byl to obyčejný pokoj ve kterém bydlím už od narození. Někde v nitru mě přesto zžírala touha se dozvědět jak to skončí. Až jsem se jednou o přestávce vplížila do bazénu a rozhodla jsem se deník dočíst tam....................je to opravdové šílenství co se děje. Nevím jak to zvládnout. Zdá se mi jakoby mě někdo stále sledoval a následoval každý
můj krok. Nevím jak, ale vím že další oběť budu já a že to bude brzo. Ve tmě vidím postavy co se ke mě blíží, ale když rozsvitim nic t není................Uslyšela jsem kroky zaklapla jsem deník a běžela pryč když jsem doběhla ke skríňkám uvědomila jsem si že zase držím deník v ruce. Rozhodla jsem se že deník dočtu au doma. Když jsem přišla domů a vytáhla deník vypadl z něj jakýsi starý poskládaný papír........
ČTEŠ
Denik
AdventureAhoj, jmenuju se Adéla Je mi 14let Jsem v osmé třídě Vždy jsem se považovala za naprosto normální holku, které se neděje nic zvláštního. Teda alespoň do toho dne....