Žila byla jedna zlá žena. Měla dva syny. Jeden byl vlastní, jmenoval se Roumean. Pak tu byl nevlastní, Moon.
Matka byla na Moona velmi zlá, oproti tomu, svého Roumena rozmazlovala. Roumean mohl hrát minecraft dlouho do noci, naopak Moon na tohle už vůbec neměl čas.
Musel zastat všechu práci. Od rána do večera, pořád jen pracoval.
Jednou se Moon vrátil večer domů a jen co zapl minecraft, už na něj řvala macecha.
,,Můžeš jít tady dolů?"
Moon naštvaně opustil svůj počítač. ,,Běž pro jahody!" Zavelela.
Moon se na ni díval jako na debila. ,,To mám ísť teraz v tej zime do Kauflandu? Navyše je zima, teraz jahody rovnako nemajú! "
Macecha však trvala na svém a vyhnala chudáka Moona zpátky ven do zimy.
Bloudil po nákupním centru, od Kauflandu do Albertu, z Albertu do Billy, z Billy do Penny a z Penny do Lidlu, ale jahody nikde neměli.
Měl už toho plné zuby. Vracel se tak zpátky domů zkratkou přes park, když uviděl skupinku bezdomovců.
Sám byl tak zoufalý, že se jich šel zeptat na ty zasrané jahody. Bylo jich víc než čekal, asi dvanáct a všichni seděli kolem ohně.
,,Dobrý deň." Pozdravil slušně. Všichni se na něj otočili.
,,Dobrý." Oplatil mu pozdrav jeden z nich. ,,Jakpak ti říkají?"
,,Eh, hovoria mi Moon." Bezďák na Moona jen nechápavě čuměl.
,, No ako Moon, akože Mesiac. Som Mesiac. " Vykoktal ze sebe rozpačitě.
,,No jako to já taky, chlapče." Opáčil bezdomovec. ,,To my všichni."
Moon tam jen nechápavě stál a v hlavě přemítal, jestli si z něho náhodou nestřílejí.
,, Vlastne som sa vás pôvodne chcel opýtať, či neviete kde by mohli predávať jahody ... "
Bezdomovci se začali smát. Moon trochu zrudl. Nemohl za to, že jeho macecha je na hlavu.
Nakonec se rozhodl koupit jahodovou marmeládu. Snad to postačí.
