Nevynutíš si to

Část 1.

          V září téhož roku jsme si ještě před začátkem školy s Daniellem domluvili schůzku. Byl tak neodbytný, že jsem prostě odmítnout nemohla. Říkala jsem si, že když půjdu s ním ven aspoň jednou dá mi potom pokoj. Kéž bych to dříve věděla.

          Přijela jsem do Prahy, kde na mě už čekal na Hlavním nádraží. Rozesmátý od ucha k uchu, se stále jeho nepřehlédnutelnou opálenou pletí ještě z dovolené. Viděla jsem jak se ke mně řítí s otevřenou náručí. Už v tu dobu mi to bylo takové nepříjemné, slizské. Nevíte jaký tehdy byl. Přesně ten typ u kterého víte, že má zájem. Neustále vás uhání zprávama, ale jakmile neodepíšete, už se o vás schání a dělá si starosti. To mě ale vůbec nelákalo. A to mi bylo teprve 15 let. Ze slušnosti jsem mu obětí opětovala. „Tak kam půjdeme Tess? Ptal jsem se bráchy na nějaké super restaurace v okolí a nějaké mi doporučil." Zase ten brácha, bez něho by to asi nešlo co? Snažila jsem se chovat slušně, však toho kluka už nemusím nikdy vidět no ne? Jedna schůzka a hotovo. Jo jasně Tess. „Hele je mi to jedno, něco vyber." Snažila jsem se o úsměv, který byl snad v té době nejfalešnější, který jsem za svůj život udělala.

          Usedli jsme do nějaké luxusní kavárny, kterou mu doporučil starší brácha. Neustále mi o něm vyprávěl a já se snažila poslouchat, i když mě to absolutně nezajímalo. Párkrát se mi i stalo, že něco říkal, pak se zeptal a já ani nevěděla o čem před chvílí mluvil. Po asi hodinovém klásobení jsme se dostali na téma MY. Nechápala jsem kam s tím směřuje. Jo jasně, strávili jsme společně s rodinkama 10 dní na dovolené, ale to stále nic neznamená. Nezapomenu na to jak mi jeho matka vynadala, když se mě její syn snažil dostat pod ledovou plážovou sprchu, když jsem měla své dny a já se nohou opřela o sloupek, abych se ubránila a jemu podklouzly nohy na kamínkách. Chudáček, měl jen škrábanec asi milimetr dlouhý. Dokážete si teď představit můj facepalm když na to vzpomínám. Prostě demence.

          „Tak že by jsme to mohli spolu zkusit, co myslíš?" Co? Chvíli jsem zírala do blba a promítala jsem si, co asi dělají lidi kolem, ale vůbec jsem nepostřehla na co se mě právě ten kluk ptal. „Ptám se, jestli by jsme to spolu mohli zkusit." Prohrábl si vlasy a bylo vidět, že je nervózní. Trochu mě to zaskočilo, nebyla jsem připravená někomu lámat srdíčko, i když to byl někdo, koho moc nemusím. Taková jsem nebyla.

          „No já nevím......nevím co si pod tím představuješ." Snažila jsem se koukat do mého prázdného hrnku. „Myslím si, že by to nefungovalo. Ty hraješ hokej a nebudeš mít moc času a každý bydlíme jinde. To by nešlo." Zkoušela jsem to na něj uhrát, jak by jsme se oba trápili a jak mi to je vlastně líto. „Ne Tess," chytil mě za ruku „Já bych to chtěl aspoň zkusit, mám tě moc rád a chtěl bych být s tebou, brácha má taky ženu a zvládají to." V tu chvíli jsem se mu vytrhla z ruky a položila si ruce na prsa. „Proč to chceš mít jako brácha, co je na tom supr?" Zamračil se a chvíli přemýšlel. „Oni jsou manželé a ona je z Kanady, on taky hraje hokej a zvládají to, proč by jsme nemohli my?" V tu chvíli jsem nevěděla jak ještě dál vycouvat. Furt jsme byly děti, co by se mohlo stát, tohle přeci nemůže nikdy vydržet, nebo ano? Jo párkrát se sejdeme a bude pryč. Tak to zkusím a pak se ho jednoduše zbavím. Dobrý plán ne? Ne to teda rozhodně nebyl! „Jsi si vědom všech rizik v tomhle rádoby vztahu jo?" Koukám mu do očí a stále mám ruce překřížené na prsou. „Ano jsem si toho vědom." Škodolibě se pousměju. „A je ti jasný, že nebude tolik času, abychom se vídali a celkově nebudeme tolik spolu." Zamračil se a namítal. „Ale my se uvidíme," začal gestikulovat a máchat rukama „uvidíme se často, budu jezdit za tebou a ty za mnou, budeš mi chodit na zápasy a já tě mohu doprovázet do školy, jsem si vědom všech rizik ohledně času a tak, ale to zvládnu." Zvládnu... už v tu dobu byl sobecký a jen já já. Nebavilo mě to poslouchat a už jsem začala být otrávená, tak jsem řekla. „Tak jo....zkusíme to." Jeho oči se rozzářily a přes stůl se natáhl, aby mě mohl obejmout. Doprovodil mě na nádraží, rozloučili jsme se obětím a u pusy jsem ale uhnula. Necítila jsem se na to, abych hned skoro cizího kluka políbila. Jo už asi v 7. třídě jsem se poprvé líbala s deváťákem na školním výletě na hradě, kde jsme strávili 3 noci. Bylo to něco, hrozný adrenalin a nervozita. Hráli jsme flašku všechny třídy 6., 7., 8. a 9., ale bylo štěstí, že nejeli všichni, bylo jen pár žáků, kteří mohli a chtěli jet. Kluk se kterým jsem se líbala se jmenoval Mike. Měl tmavě hnědé vlasy sestřih na Biebera (jak se dřív říkalo), děsně mu to slušelo, měl široká ramena a jezdil na motorce, což mně se děsně líbilo, sama miluju tyhle sporty a jako malá jsem jezdila, ale kvůli času a rodinným problémům jsem svého snu a svého koníčka musela nechat. Každopádně Mike byla moje platonická láska, byl to přesně ten typ bad boye, kterého chce každá holka ve škole. Děsně jsem se do něj zamilovala. Tak moje první líbačka, kdo by se nezamiloval.

          Přijela jsem domů a mamka hned vyzvídala. Milovala jsem jí, ale tohle její chování ohledně samotného Daniella a jeho rodinky mě nějakým způsobem vytáčelo. Zavedla mě do kuchyně, uvařila nám kafe a posadily jsme se. „Tak jak to šlo?" Její světle modré oči byly celé rozzářené a koukala na mě jako holčička co čeká na svou slibovanou hračku. „Jo, fajn." Nějak jsem to nechtěla rozvádět, jelikož mě to nezajímalo. O Mikovi taky věděla a pořád mě tím prudila, ale tohle bylo jiné, chtěla toho vědět víc i když jsem jí třeba vše řekla. Tak to bylo i na dovolené, šli jsme někam a pak se mě v noci milionkrát ptala: a co říkal, co jste dělali a tak dále. Musela jsem jí neustále připomínat, že jsme tam nebyli sami. Byla tam i Natty, Paul a John. Taková 4. „Ale tak chodíte spolu nebo ne?" Její výraz byl rozčilený zároveň zklamaný. „Jo, asi jo." Opět se rozzářila. „No tak to je super a kdy tam pojedeš nebo on přijede sem?" Prokroutila jsem oči. „Ne mami, zatím jsme si to jen řekli...já ani nevim jak to bude." Zamračila se. „Tesso to by jste ale měli vědět." Řekla přísným tónem. „Mami, až to bude oficiální řeknu ti to ju?" Opět se její oči rozzářily a řekla. „Mám z tebe radost, nic lepšího se nám nemohlo stát viď?" Pohladila mě po rameni, ucuknout jsem ji nemohla, tak jsem ji v tom nechala.

          V pondělí začala škola. Můj první den na nové škole. Střední škola mi připadala tak vzrušující a že to jsou dveře do mého nového já. Už tady není ta malá Tessa, ale už dospělá holka, která jde na střední. To sotva ty chytrá. Když jsem vešla do své třídy, kterou jsem chvíli hledala usedla jsem si do přední lavice. O minutu později ke mně přišla jedna drobounká slečna s krátkými blond vlasy a asi stejně stará jako já povídá. „Ahoj, je tady volno?" Usmála se a působila sympaticky. Pokynula jsem jí hlavou, že je zde místo. Byla jsem celkem nervózní, nevěděla jsem co mě čeká ani co přijde. V jednu chvíli jsme obě řekly „Já jsem.." Začaly jsme se obě smát a nechala jsem jí ať začne první. „Já jsem Karol." A podala mi ruku. „Já jsem Tess."

          Od toho dne z nás byly dobré kamarádky. Výhodou i bylo, že jsme byly asi jen 4 holky v celé třídě, takže žádné hádky, vše šlo hladce. Studium stavebnictví – architektura mě velice bavilo, jen místama to bylo dost složité, takže jsem se musela opravdu hodně učit. Pro moji matku byl zvyk ze základní školy, že jsem měla samé jedničky, ale tady i když jsem se pečlivě učila jsem měla nejlepší za dobře. Opravdu jsem se snažila, ale mojí matce to nestačilo. Byly každodenní hádky, obdenní pláč. Žádná podpora jen potupa. Když jsem se koukla na ostatní ve třídě byla jsem na tom celkem dobře, jen u nich doma nevelí teror kvůli trojkám.

          Po škole na mě vždy čekával Daniell. Snažil se každý den. Spolužáci si už mysleli, že mě podvádí, jelikož pokaždé měl kytku. Musela jsem se smát jelikož to on by ani nedovedl, byl až moc veliký ňouma. Matka akceptovala, aby u nás Daniell byl i o víkendech jež si umanul, což mě moc nevyhovovalo, potřebovala jsem se učit. Vždy mi bylo divné, že on se nemusí učit ani nemusí být někde na hokeji. Hodně divný, když jsem to porovnala se spolužákem, který byl sportovec. Denně chyběl a nějakou holku si už vůbec nemohl dovolit. Možná nějaké jednorázovky. Radši jsem to neřešila, bůh ví jak to s Daniellem je. Ale co mě nejvíce vytáčelo bylo, že si neuvědomoval důležitost mého studia. Jeho možná jednou bude živit hokej, ale mě ne. Neustále měl kecy, že se mám o víkendu (kdy mám konečně čas pro sebe) věnovat jemu. Byly to jediné volné dny, kdy jsem mohla dohnat učivo, seřadit si ho a udělat úkoly. Nejhorší bylo, že naši byli vždy na jeho straně, tudíž když odjel v neděli domů u nás začal cirkus. Rodiče mi vyčítali, že se k němu nechovám slušně, že nejsem milá a že by si zasloužil víc, ale to, že se vidíme každý den a mně to škodí nikomu nedocházelo.

Dneska bych je poslala do háje, jelikož nakecávat takové kecy 15letému dítěti není moc fajn. Pořád dnes nevím, zda si v tu dobu uvědomovali, že jsem byla ještě decko.