summertime | multifandom ff

i. konec je jen začátek aka špatný vliv vody na okolí

Tori
Konec dalšího školního roku... Sen každého školou povinného chudáka. Začínají prázdniny a my můžeme na dva měsíce všechny kraviny, co se nás ve škole snažili naučit, zapomenout. Jezdí se na dovolené, tábory, návštěvy... Ale spousta rodičů všechny radosti léta podmiňuje známkami - jak otravné. Nechápu, proč to dělají, nás děti tím jen stresují a pak to stejně nedodrží.

Mně naši taky řekli, že když budu mít nějakou trojku, nevezmou mě do Řecka. No...Řekla bych, že nebudu mít víc než pár dvojek, i tak je to úplně jedno, naši nepatří mezi rodiče, kteří by tyhle svoje výhružky plnili, takže proč bych se stresovala?

Seděla jsem ve třetí lavici vedle Niny a obě jsme znuděně poslouchaly výklad třídní. Už dvacet minut v kuse mlela o tom, jak nás má ráda, jak všichni určitě budeme mít dobré známky, ťuťu ňuňu, a takový ty kraviny, co učitelky obvykle říkají na konci školního roku, prostě otrava. Emily před námi si povzdechla. Měla dlouhé a rovné blond vlasy do pasu, bílé tričko s nápisem Blondýny jsou chytré, já a Annabeth Chase jsme jasný důkaz, džíny, modrozelené oči a momentálně i neuvěřitelně otrávený výraz. Nenápadně jsem se na ni podívala a hodila malý zmačkaný papírek. Trefil jí do ramene, ona se po něm podívala, zvedla ho, schovala v dlani a přečetla si ho. Koutky úst jí vylétly nahoru a pak si vzala tužku a začala mi odepisovat.
Nina do mě drkla, „Cos jí napsala?" zašeptala zvědavě. Doteď koukala do blba, a upřímně, nechci vědět, co se jí honilo hlavou, na to jí znám moc dobře. „Uvidíš." odbyla jsem ji. Moje nejlepší kamarádka protočila svoje hnědé oči a začala opět koukat do blba a přitom hrála se svými vlasy - byly hnědé se světlými konečky, po lopatky dlouhé a kudrnaté. Na sobě měla sytě červené tričko s logem MARVELu a džíny. Emily mezitím dopsala odpověď a hodila mi papírek zpátky. Když jsem ho rozbalila, uviděla jsem morseovkou psaný krátký dotaz a odpověď na něj. Na papírku stálo: -.-/-../-.--//..-/--..//-../---/--/./.-.././? (Internet už existuje, tak se trošku namáhejte!). To jsem psala já a jako odpověď tam bylo:
.-/.../..//-./../-.-/-../-.--/.//-./..-/-../.-/!
(Chi chi chi, to jsem vás potrápila!). Usmála jsem se, to byla celá Emily. Nina se ke mně naklonila. Chvíli na papírek mžourala skrz své brýle, ale pak kývla a odvrátila se. Když jsem se na ní podívala, viděla jsem, jak se šibalsky usmívá a dívá se na Emily, ta se nejspíš náhodou otočila a když uviděla její výraz, docela oprávněně se vyděsila. Když se totiž Nina takhle tvářila, obvykle to nedopadlo moc dobře. Pro jistotu jsem Ninu chytla za zápěstí a varovně jsem se na ní podívala. „Ty vážně chceš dostat poslední den školy poznámku?!" zašeptala jsem. Myslela jsem si, jak nemluvím tiše, ale podívala se na mě nejen Nina, ale i Emily a její spolusedící Michal (člověk, jež zde už nikdy zmíněn nebude; podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná). K mému velkému údivu se Emily po mém varování pomalu začala usmívat. Michal jen zakroutil hlavou a začal opět poslouchat třídní. Ale ten výraz mé sestřenky... No, nechci nic říkat, ale poslední den školy by měl být poklidný, ne?

Nina
Hlavou se mi honila spousta věcí, od těch normálních, až po ty nenormálně šílené. Ale myšlenka u které jsem strávila asi nejvíc času byla, že je to strašná nuda. Mé dvě nejlepší kamarádky mě znaly dost dobře na to, aby věděly, že když se nudím, dělám větší kraviny než normálně a to už je opravdu co říct. Z hlasu Tori jsem poznala, že bych na to měla ihned zapomenout, jenže když sem viděla Emilin výraz, bylo mi jasné, že má úplně stejný nápad. Tu nudu něčím musíme oživit a já si navíc vzpomněla na jednu naši sázku. Byl poslední školní den a hodnota té sázky byla tudíž ještě větší. Abych to vysvětlila, sázka spočívala v tom nedostat celý rok poznámku. Kdo jí dostane první, prohrál. Ale pak jsme se s Emily rozhodly tu sázku ozvláštnit. Když poznámku celý rok nedostaneme, ale poslední den školy nám ji napíše třídní, výhra bude větší. No, není co ztratit. Výhra bude buď velká,nebo malá. Tak proč třídní trochu nevyprovokovat? Naše a Emilina lavice na sobě byly (jak s oblibou říkala naše třídní) "přilepené", abychom si o přestávkách mohly povídat bez cestování po třídě. A jelikož jsem byla vysoká, tak jsem vklidu zvládla sáhnout na Emily. Mám samozřejmě na mysli nohama,ale i rukama, jenže nohama to byla větší sranda. Když jsme byly v 7. třídě, seděla jsem vedle Emily a s oblibou jsme si kradly bačkory nebo se jen tak z nudy kopaly. Zkátka a jednoduše, dnes aka po dlouhý třinácti stech letech byla ideální příležitost si to zopakovat. Trochu jsem si vlezla pod lavici. Naštěstí jsme já i Emily seděly nastejné straně stolů, takže jsem se nemusela natahovat přes Tori. Já jsem si své bačkory nechala schované vedle lavice, takže jsem mohla bezproblémově jít po těch Emiliiných. Jaká škoda, že si toho moje kamarádka všimla dřív, než začala ta pravá legrace. Emily si dala pantofle z mého dosahu, bleskově se otočila a vzala mi penál, to byla taky naše oblíbená činnost v sedmičce. Zrovna když jsem se pro něj chtěla natáhnout, ozval se hlas třídní, která už začala rozdávat vysvědčení. „A jako třetí v abecedě tu máme Emily Černou, která má jako obvykle samé jedničky." usmála se učitelka naším směrem. Emily jí úsměv opětovala a šla si pro to vysvědčení, teď byla ta správná chvíle vzít si penál zpět. Jenže co bych to byla za kamarádku, kdybych tý šprtce s jedničkama pořádně nepogratulovala Nenápadně jsem popadla opěradlo její židle. „Nino... Ať chystáš cokoliv..." začala šeptem Tori, ale já ji nenechala domluvit. „Nudíš se, nebo ne?" opatrně přikývla. „Tak vidíš! Nudit se můžeme příští rok, ale teď, těsně před prázdninama se nějakou přiblblou poznámkou odradit nenechám!" odvětila jsem jí rázně a Tori se v zelených očích šibalsky zablýsklo. Emily se k nám už pomalu začala vracet. „Tak co chceš dělat?"zeptala se moje kamarádka zvědavě. „Teď chvíli mlč." odbyla jsem jí rychle, protože Emily už byla u nás, zašklebila se a já nasadila pocker-face. „Šprtko." zamumlala jsem k ní, Emiliin úsměv se ještě zvětšil, ale nebude to trvat dlouho a zase jí spadne. Když si Emily sedala, cukla jsem s její židlí a ona si kecla na zem, celá třída (včetně nás tří) chytla totální výtlem. Nejvíc se smála asi Tori, která zrovna pila a jak se rozesmála, vyprskla svojí minerálku přímo na Michalova záda. Ten ji za to probodával zlostným pohledem a učitelka to všechno sledovala se zvednutým obočím a ani se nesnažila svou rozjančenou třídu uklidnit. Ach, to se tak povedlo... Emily se se smíchem postavila, v ruce pořád držíc vysvědčení. Zbytek třídy se už skoro vzpamatoval z nečekaného rozptýlení a učitelka už zase začala dávat vysvědčení, i když jí vnímalo jen málo lidí. Vtom se otevřely dveře a v těch dveřích se objevila hlava našeho ředitele. Na konci roku vždycky obcházel třídy a gratuloval lidem se samými jedničkami (což vždycky zahrnovalo Emily, ti ostatní jsou nepodstatní, a navíc jich je málo). Upřímně, nevím, jaký na nás byl pohled, učitelka, kterou nikdo neposlouchá, třída v jednom velkém záchvatu smíchu, kluk poprskaný minerálkou s naštvaným výrazem a stojící šprtka s vysvědčením v ruce - bez komentáře. Na pár vteřin všichni zmlkli. Nikdo nevěděl co říct a nikdo se ani nehnul. Ticho nakonec prolomila Emily. ,,Dobrý den!" Následoval další záchvat smíchu, protože naše kamarádka pozdravila pěkně nahlas a zřetelně jako malé dítě ze školky, takhle zdravila vždycky, když do třídy o přestávce nakoukl nějaký učitel nebo učitelka. Hodně lidí jí už začalo brát jako takový alarm, protože my jsme měli zákaz mobilů. Stejně ho všichni porušovali, a tak když se ozval ''alarm'' každý ho musel fofrem schovat. A Emily byla hodně spolehlivý alarm. Ředitel se jen nechápavě podíval na učitelku, která měla hlavu v dlaních, zavřel dveře a odešel. Tori Em praštila penálem do lokte, když se otočila, pořádně si s námi plácla. Tak přesně takhle si představuju zakončení školního roku.

První kapitola tohoto skvostu je tu!! Snad se vám bude líbit, děkujeme za každý komentář nebo srdíčko.

- sincerely me, GenialniMadzikTrio