summertime | multifandom ff

iii. barikáda, kucci a breadway

Nina
„Hello there!" zařvala jsem ve dveřích. Tori a Emily byly okamžitě u mě (Jak se sem dostaly tak rychle? To se teleportovaly či co?!) a všechny jsme začaly poskakovat a nadšeně klábosit. Tohle hyperaktivní kolečko (nebo trojúhelníček?) ovšem hned rozpustili rodiče, kteří nás popoháněli dovnitř, aby můj táta mohl s mými věcmi (aka půlkou mého pokoje) projít. Proběhly jsme s holkama chodbou a chtěly běžet nahoru do pokoje, ale Emiliina mamka nás zastavila. „No moment děvčata! Zůstaňte ještě chvilku dole, musíme si promluvit..." Tak jsme si neochotně šly sednout na gauč... Byl světle šedý, poměrně velký a bylo na něm hodně polštářů. Před ním byl stoleček, na kterém byla spousta v obýváku potřebných věcí jako ovladač od televize (která byla naproti gauči), asi deset dřevěných kolíčků s motivy všeho možného (neptejte se, u Tori doma se prostě z nějakého zvláštního důvodu všude povalují kolíčky), TV magazín (abychom věděli, co dávají - obvykle nic), miska s kešu oříšky (poloprázdná - nevíš o tom náhodou něco Emily?), dvě knihy (jedna Emily a druhá Tori), tři mobily (jeden Emily, druhý Tori sestry a třetí jejího táty) a nabíječka (nevím čí byla, zas tak chytrá nejsem)...
„Holky, budete tu měsíc samy a i když vím, že už vám není 5, tak se o vás stejně bojím... Takže prosím! - pokuste se to tu nepodpálit, vždy večer zkontrolujte jestli je zamčeno, neotvírejte cizím lidem, snažte se udržovat tu pořádek a každý den nám volejte -- blah blah blah tohle blah blah tamto...." přestala jsem vnímat proslov Emiliiny mamky a začala jsem pozorovat světelné prasátko na stropě. Po nějaké době jsem pocítila, jak mě někdo mlátí knížkou po hlavě... „Hej! Já nejsem boxovací pytel! Pokud se měníš v Hulka, tak jdi ven a per se tam se Stellou!" (Stella je plastová lama na dálkové ovládání, kterou jsme sestavily v 6 třídě) vyjekla jsem na dotyčného (nebo spíše dotyčnou), jehož jsem identifikovala jako Emily. „Sorry jako, ale všichni už jsou asi pět minut pryč a ty jsi pořád jela svojí after party..." odvětila mi na to Emily a hodila po mě balíček chipsů a TV magazín, zatímco Tori mi podala dva polštáře a až moc natěšeně na nás zařvala „Teď právě oficiálně začalo jedno z nejlepších lét, které jsme kdy zažily, takže toho poberte co nejvíc a jde se vybalovat!"

Před týdnem jsme dostaly vysvědčení. Před týdnem se vymyslelo, že Geniální Madžik Trio by mohlo celý měsíc - celou polovinu prázdnin, být spolu v jednom domě. Bez rodičů, bez sourozenců a bez neustálého napomínání, že něco děláme špatně. Před týdnem se rozhodlo, že Geniální Madžik Trio se bude mít měsíc jako v ráji. Malý moment! Asi bych měla vysvětlit, jak je možné, že tu budeme celý měsíc samy - FAJN... Zaprvé: Emilin táta odjel před třemi dny na služební cestu do Německa. Zadruhé: Tori rodina dnes odlétá do Athén. Zatřetí: mají pět letenek, ale protože ona nejede, nahradila ji mamka Emily (ona a mamka Tori jsou sestry, takže na tom není nic divného) & nakonec začtvrté: moji rodiče i s mým starším bratrem zítra odjíždí za babičkou na Moravu, potom pojedou za druhou babičkou na Slovensko a když už tam budou, navštíví i pratetu Zetu a jejích sedm siamských koček.

Emily
Tori už dávno vyběhla nahoru, zatímco já s Ninou jsme ještě stále vyšlapávaly schody. Když jsme konečně vyšly těch šedesát tři (ano, počítala jsem je) schodů, naše cesta směřovala jen jedním směrem, do jejího pokoje! „Konečně, po dlouhých třinácti stech letech jste tady." zpražila nás pohledem Tori držící krabici, hned jak jsme vešly do pokoje. Já jsem se snažila něco namítnout, ale když jsem uviděla její vražedný výraz, hned mě to přešlo... Po chvíli jsme se pak pustily do vybalování aka rekonstrukce domu.
Zatímco já a Nina jsme si vybalovaly kufry, Tori se snažila zprovoznit automatické dveře od bazénu (a řekněme si, na to že v tom domě žije celý život, vypadala že to dělá poprvé v životě). Nakonec jsme ještě museli volat jejímu bratrovi, aby nám vysvětlil jak se to dělá a nějak jsme to pak zvládli.

Když už jsme měly většinu vybalenou, přišla ta zábavnější část... Pokud jste totiž samy doma, není nic, co by se nedalo zrealizovat. Ano, dokonce i horská dráha na střeše altánu na čaj o páté vaší matky je geniální nápad, když jste GMT v 11 ráno pod vlivem Dixinek...

Tori
,,Počkat, vy jako vážně chcete postavit na střeše altánu horskou dráhu?" ptám se nevěřícně mých cukrem nadopovaných kamarádek. (Nepopírám, že jsem v sobě neměla také minimálně 5 balení Dixinek, ale to teď není podstatné) ,, Jasně, neříkej, že jsi to nikdy nechtěla vyzkoušet. Navíc, vaše střecha je pro horskou dráhu perfektní!" zasmála se Nina a podala mi- plán? ,,Kdy jste sakra stihly nakreslit plán? A vůbec, myslíte si, že se nám tady jen tak povalují součástky na horskou dráhu, či co?" To se ale do konverzace přidala Emily... ,, Za prvé, plán jsme vymýšlely minulý rok na nudné hodině občanky, za druhé- horská dráha se dá udělat z čehokoliv a za třetí- neříkala si náhodou, že máte v garáži různé části od aut a starou trampolínu? To by se určitě dalo rozebrat a využít na náš dokonalý plán..." Už chápete co jsem myslela, že není nic co se nedá zrealizovat? ,,Ok, tak to je vážně geniální, nejdřív ale musíme rozebrat tu trampolínu a sehnat další věci na součástky."

A tak se stalo, že během jednoho odpoledne, na střeše prozatím NAŠEHO altánu, vyrostla horská dráha, kterou jsme pokřtily černým čajem a balením třpytek na ***EXTRÉMNÍ*** horskou dráhu Kamil, hlavní atrakci zábavního parku Candy Landy Land. ,,Takže, kdo chce vyzkoušet oficiálně první jízdu naší horskou dráhou?" Samozřejmě, že jsme ji chtěly vyzkoušet všechny, (ne, opravdu nás nezajímalo, že kdyby ta dráha spadla, tak bychom zemřely velice bolestivou smrtí ) a tak jsme se usadily do vozíku, skládajícího se z několika sedadel z aut, dveří, pár kusů plechu a HODNĚ různých druhů izolepy, a... řekněme, že to proběhlo nečekaně hladce. Asi si můžete představit, že jsme na té dráze poté strávily ještě asi 3 hodiny...

Nina
,,Hej, já už bych celkem šla dovnitř, co vy?" ptám se, zatímco sbírám prázdné petky od Kofoly a pytlíky od chipsů. ,,Jako, já bych celkem taky šla" přidala se Tori a Emily přikývla a vystoupila z vozíku...

Když už jsme pak ležely v pohodlí našeho deko-polštářového bunkru a kreslily fandom-related věci na kolíčky a následně je házely do krabice od nějaké kabelky Tori mamky, nebylo nic, co by nám scházelo...

,,A s dvaceti osmi body vyhrává vévodkyně Emily Černá z panství Molstein! Prosím přijměte tyto zlaté Laysky jako trofej šampiona v hodu kolíčku na cíl..." smála se Tori a hodila po Emily poloprázdný pytlík chipsů. ,,Hej, já nemůžu za to, že jsem lepší než vy!" vyhnula se pytlíku Emily a vysypala na nás zbytek jejích kolíčků. To jsem si ale nenechala líbit, já jí přece nic neudělala. Ale pokud chce válku, má ji mít. Popadla jsem polštář a hodila ho Emily přímo do obličeje... No, asi vám dojde co se dělo dál, bez polštářové bitvy by to přece nebyl dokonalý sleepover...

Po dlouhých třinácti-stech letech vydáváme novou kapitolu! Snad se vám líbila a nebojte, už se brzy dočkáte něčeho zajímavého.

- sincerely me, GenialniMadzikTrio