summertime | multifandom ff

ii. domovní lustrace, ztracené myšlenky a nebezpečné vztahy™

Emily
„To snad vážně není možný!!!" křičela naštvaně Tori. „Celej rok nedostávám z němčiny nic jinýho než dvojky a na vysvědčení mi ten blbec napaří trojku?! Co je tohle za logiku?!!" Podle mého názoru vypadala krapet zoufale, ale nahlas jí to neřeknu ani za Percyho zásobu modrých sušenek nebo zlatý prase. „Sprichst du Deutsch nicht gut?" zeptala jsem se místo toho, Nina stiskla rty aby se nerozesmála. Tori mě nejdřív spražila vražedným pohledem a pak ze země zvedla šišku a hodila jí po mně, to už jsme s Ninou smích nevydržely.
Šly jsme po prašné cestě ze školy domů. Vysvědčení už jsme dostali a většina třídy nebyla zrovna nadšená. Já měla samý jedničky, takže jsem byla spokojená, ale Tori měla čtyři dvojky a trojku z němčiny (a upřímně, s těma jejíma dvojkama po celý rok si nejsem tak úplně jistá) a Nina měla šest dvojek (dostala vyznamenání, takže si myslím, že byla taky spokojená). „Klííídééék prosimtě. Vždyť i s trojkou pojedeš do Athén a Mare Nostrum plus pak budeš mít snad dva týdny na jachtě, tak nevím co řešíš. Většina lidí celý prázdniny trčí doma, u příbuzných nebo na táboře, takže s tvým programem bych byla spokojená," pronesla jsem povzbudivě. A myslela jsem to vážně, můj program na prázdniny byl (i s těma jedničkama) dost nudný a obyčejný. Sedět doma v paneláku, jet na dva tábory a jet na návštěvu k babičce, no neříkám, že je to nejhorší, ale tu dovolenou v Řecku jsem jí opravdu záviděla, stejně jako Nině, která měla jet na Slovensko. A i když jsem věděla, že si budeme denně psát a ony budou posílat fotky, bylo mi trochu smutno. „To je fakt, jen mě mrzí, že se my tři moc neuvidíme. K Emily možná přijdeme na "rodinnou návštěvu", ale u Niny si nejsem jistá..." opáčila Tori a povzdechla si. „Přestaň brečet! Vždyť jsme Geniální Madžik Trio!!! Když nenajdeme řešení my, tak nikdo!" zaječela Nina a vyplašila tím několik kosů. „Přesně!" křikly jsme já s Tori současně a všechny jsme si plácly naším tajným placákem (on vlastně není tajný, ale prostě to líp zní). Zasmála jsem se, když se totiž Geniální Madžik Trio pro něco rozhodne, nezarazí ho ani Avengers. O tom byl přesvědčený každý, kdo nás znal.

Za pár minut se prašná cesta změnila na chodník, to vždy značí to, že se budeme muset rozdělit. A jakmile se rozdělíme, pár týdnů se naživo neuvidíme a naše mobily budou přehlcené zprávami, fotkami a videochaty. (No není to k pláči?) Když jsme došly ke křižovatce, zamávám svým kamarádkám, vzájemně se obejmeme, řekneme si pár narážek, které byste nepochopily a já se pak vydávám pravou cestou, zatímco Tori s Ninou jdou rovně. Pak se ještě naposledy otočím abych jim zamávala. (Ale ne, prosím nebrečte!! Vím, že tahle část je smutná, ale já vás nechtěla rozplakat! No, možná chtěla, ale o to nejde...)

Tori
,,Trojka z němčiny?" zeptal se nevěřícně táta. Z vlastní zkušenosti jsem mu radši neodpověděla a jen se upřeně dívala na špičky pantoflí. Před chvílí přišel domů a byl zvědavý na moje vysvědčení. ,,Neříkala jsi takhle náhodou, že budeš mít maximálně dvojku?" zopakoval otázku naštvaně. ,,Jo, ale..." začala jsem pomalu, ale nenechal mě domluvit. ,,Žádné ALE! Ptal jsem se na otázku zjišťovací, a na to se odpovídá ANO nebo NE. Až teď se ptám na otázku doplňovací a na tu se odpovídá celou větou."

Táta byl velice přísný co se týče známek (a tak většiny dalších věcí, ale to v této situaci není podstatné) a pár let učil češtinu, což by se mohlo zdát jako výhoda, ale to je opravdu jen zdání. ,,Takže: Jak je možné, že máš trojku z němčiny, když se každý večer poctivě učíš?!" Každý večer... ehm ehm, no dobře... ,,Já nevím! Ten blbej němčinář si na mně prostě zased! A to jenom proto, že slovo fotbal vyslovuju fůsbal a ne fuzsbal." odpověděla jsem rázně. S holkama jsme byly na 100% přesvědčené, že je to kvůli té výslovnosti fotbalu, táta tomu nevěřil. Ale proč?! Vždyť to bylo úplně jasné! ,,Prosím tě! Trojka na konci roku má určitě nějaké odůvodnění. A nenadávej svému učiteli. Ty na rozdíl od něj němčinu neučíš." odporoval mi táta. Naštvaně jsem přikývla, nemělo cenu se s ním hádat a tak jsem prostě odešla do svého pokoje.