Tina

Útěk

,, Zavři oči" volala maminka na svého syna. ,, Tak dělej, zavři je!"
  Bratr poslechl, což byla jeho osudová chyba. Žena vzala sekeru a... už bylo   po všem. Z pod postele jsem toho moc neviděla, ale věděla jsem, že to ještě není všechno. Když odešla, konečně jsem se na to všechno mohla podívat z jiného úhlu.
  Můj bratr byl mrtvý, o tom jsem ani v nejmenším nepochybovala. Jeho hlava byla odkulena do rohu pokoje a tělo pohozeno na opačném konci ponecháno svému osudu.
  Nemohla jsem se na to dívat déle, než bylo nutné, protože jednak jsem věděla, že se macecha vrátí, jednak se mi z toho zvedal žaludek a pak jsem si ho chtěla zapamatovat. V očích se mu leskly slzy, které pozvolna dopadaly na dřevěnou podlahu.
  Odběhla jsem do koupelny a tam se vyzvracet a následně si i opláchla obličej čistou vodou. Možná je to naposledy, co se do této místnosti podívám. Naplnila jsem připravenou lahvičku tekutinou z kohoutku a přibalila ji do batůžku, spolu s baterkou, pláštěnkou, knížkou a sušenkami.
  Když jsem se rozhodovala, zda mám vyskočit oknem a riskovat zranění, nebo zkusit štěstí a jít po schodech, ozval se dlouhý, plynulý výkřik. Táta. Potlačila jsem slzy s návalem pocitu, že se musím vrátit a bezmyšlenkovitě se vrhla oknem. Macechu rozhodně potkat nechci.
  Dopadla jsem na kolena a cítila i lehce pohmožděný kotník. Schovala jsem se za keř a doufala, že mě nikdo nenajde. Několik minut schovaná v keři jsem věnovala léčení mých kolen.
  Kůže byla rozdrásaná do krve. Vytáhla láhev a několik kapek obětovala na očištění. Napila jsem se a znovu vrátila láhev na své místo v batůžku. Uslyšela  kroky. Macecha. Jestli mě najde, přijdu o život i já. Vběhla jsem do lesa, který rostl za domem, tak rychle, jak jen mi to bolavý kotník dovolil, prorážela křoviny, husté porosty a vysokou trávu a nechávala za sebou jen stopy.