Tina

Bez domova

   Běžela jsem dlouho a po pár dalších minutách si řekla, že už můžu zpomalit.                 
   Cestou jsem myslela na tátu a brášku. Tentokrát už slzy tekly proudem a nechtěly se nechat zastavit. Občas se hádali, to ano, ale měla ho ráda. Stejně tak i tátu. S macechou to bylo horší. Než maminka umřela, bylo všechno fajn.
   Připadala jsem si jako v nějaký nepovedený pohádce. Máma umřela, tatínek si vzal někoho jinýho a skončí to takhle. Říkal, že si jí vzal z lásky, ale já vím svoje. Byla bohatá a my dost chudí, ale nedělalo to až tak velké problémy.
   Tatínek nám tvrdil, že si ji zamilujeme, budeme ji mít rádi a ona že nám se vším pomůže. Pomůže. Pravda, bohatí lidé dělají občas i hloupé věci, ale ne snad až tak hloupé, že se navzájem zabíjejí. Měla jsem zlost a zároveň i smutek.
   Najednou mě z přemýšlení vytrhl zvuk. Hned se mi vybavilo, co nebo kdo to může být. Macecha. Rychle jsem se schovala za kmen nejbližšího stromu. Už byla tma a já pořádně neviděla, ale baterku jsem se vyndat neodvážila. Nechtěla jsem na sebe zbytečně upozorňovat. Kdyby to macecha byla, asi bych už neutekla.
   Zůstala jsem tedy schovaná za stromem a čekala, co se bude dít. Když i po dalších asi dvaceti minutách jsem nic nezaslechla, vykoukla jsem zpoza stromu. Nikdo tam nebyl.
   Vylezla jsem tedy z úkrytu, utřela si ruce od mízy do oblečení a šla hledat částečně zakryté místo vhodné na přespání, aby na mně při nejlepším nebylo vidět.
   Když jsem objevila zkroucený kmen stromu došlo mi, že už nejspíš nic lepšího nenajdu a posadila jsem se.   
   Odlomila jsem kousek sušenky které byly v batohu a pomalu ho žvýkala. Musím jimi šetřit, protože nevím, na jak dlouho je budu potřebovat, o pití nemluvě.
   Začaly se mi klížit oči, ale strach z nočních můr byl o něco málo silnější než spánek. Nakonec jsem stejně usnula, ale noční můry se mi překvapivě nezdály.
   Zdálo se mi o mámě. O mojí skutečné mámě. Objímala mě a říkala, že mě má ráda. Ani jsem se z toho snu nechtěla probudit.
   Poprvé za posledních pár měsíců jsem cítila pocit úlevy a spokojenosti. Najednou jsem odněkud uslyšela ptačí zpěv a otevřela oči.

Ahoj, omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, tato kapitolka je proto trochu delší 😉.