možná příště... SMTV /dokončeno/

To jsem Já?

xXX pohled dívky XXx

Konečně mám dost peněz na něco k snědku...
Říkám si a směřuji do obchodu. Vydělává si tak nějak... Všelijak. Něco ukradnou, něco obchodem když najdu něco cenného, nebo při nejhorším žebráním.

Žebrán je pro mě nejhorší z toho důvodu, že hned všichni vědí, že jsi na ulici. No jednoduše, nejradši mám obchod. Vždy navýším cenu tak, abych měla na jídlo, když se mi povede něco fakt dobrého najít, pak i třeba nocleh v nějakém hodně levné hotelu.

Teď jsem stála před městem. Velkým městem. Ze značky jsem přečetla Brno. To jsem jako v Brně?? Vždyť před dejme tomu dvěma lety jsem byla u Karlových Varů?!
Říkala jsem si a odkopla šišku na silnici někam do háje zelenýho. Věděla jsem, že mi bude chvíli trvat, než najdu nějaký supermarket, ubchod nebo třeba i okno nějaké střenky, kde by měla něco k jídlu. Ale ne. Místo toho jsem našla obří budovu, do které jsem se bála jít, ale měla jsem hlad, včera ani předevčírem jsem nic nejedla. Musela jsem tam jít. Hned když jsem tam vlezla tak se na mě lidé blbě dívali, tak jsem házela milé pohledy a následně jsem nad nimi zakroutila ucima a říkala jsem si, že ty městský neviděli nikdy někoho v roztrepenym tričku a kalhozech, špinavých botách a rozcuchanou hlavou. Jediné co jsem věděla bylo to, že mám zrzave vlasy a je mi 17. Zahučela jsem do prvního obchodu kde měli obrovskou ceduli slevy až 50% a koupila vodu za 14 korun. Taky byla docela velká, mohla mi vydržet třeba i 3 dny když budu šetřit. Pak jsem si za 15 korun koupila alobal. Proč to? Když do něj zabalíte něco s čárovým kódem, tak projděte přes ty skenery nebo co to je. Prostě že to nezačne pípat a nemusíte na informace pro kontrolu (nevím jestli to tak reálně funguje, neskousela jsem to ale koluje to furt kolem mě tak když to nebude fungovat tak mě pls pls neukamenujte, poznámka autorky).

Oboje dvoje jsem zaplatila a vydala se pro něco k jídlu. Samozřejmě že to nebudu platit. Zabalím to do alobalu a budu doufat že nezapípám. Vybrala jsem si poměrně levný chléb a rychle ho zabalila do alobalu, samozřejmě že mimo dosah kamer. Strčila to do batohu, který mám u sebe už roky. Bylo to poměrně liduprázdno takže mi kolemjdoucí nedělali moc velkou starost. Prošla jsem kolem kasy a ukázala paní prodavače, že v rukou nic nemám. Ona jen Líně pokývala hlavou a pustila mě dál. Taky jsem prošla Mezi těmi řekněme skenerem a nic. Vyšlo to. Jásala jsem a byla jsem šťastná, že to vše vyšlo. Vyběhla jsem z budovy, a rozběhla se směrem někam k centru města. Viděla jsem že blízko centrum protože tam všichni směřovaly nevěděla jsem proč. Již ani ne po 10 minutách jsem zjistila že centrum města tam není, byla tam místo toho obrovská Budova s velkým nápisem CraftCon. Co to je?  Byla jsem zvědavá, prosoukala jsem se mezi lidma co diváci křičeli a Ani jednomu nebylo rozumět. Všichni měli v ruce lístek, asi vstupenku. Já to mezi nimi prošla úplně zadarmo bez vstupenky prostě bez ničeho jenom se s ním batohem pitím a jídlem. Nikdo mi nic neřekl, nic o tom že bych tam měla mít vstupenku. Prošla jsem se tam a mezitím viděla hodně lidí. Na velikém pódiu stál nějaký blonďák už na dálku bylo vidět že má nádherně modré oči. Prý jsem se otočila na druhé pódium kde byla asi autogramiáda. Za stolkem tam seděl hnědovlasý kluk. Volali na něj:,, Dejzre, a vyfotíš se se mnou?" Já jen tupě koukala a poslouchala hlas blonďáka na tom prvním plodu. Okolo bylo ještě spousta různých stánků s nějakýma věcma. Měli na sobě různé potisky a jméno toho člověka, který seděl za stolkem. Pomalu jsem začala rozlišovat, že to jsou očividně YouTubeři. Ano, viděla jsem co to je protože Kdysi dávno jsem se taky dívala na YouTube. Tyhle jsem ale neznala. Neznala jsem nikoho jako byl Dejzr, Attack, Moon, Vitaa nebo MaTTem. Koukala jsem se na Baxtrixe a Wedryho, samozřejmě mě pak strčili moji rodiče do děcáku, od kud jsem utekla na dlouholetou výpravu někam, asi do Narnie. Já fakt nevěděla kam jdu.

Poblíž jsem nakonec uviděla zrcadlo. Podívala jsem se do něj, Viděla jsem osobu která nevypadala moc přívětivé nebo hezky. Byla jsem tam já. Stála jsem tam a zírala na sebe. Teprve teď jsem si všimla, že má vlasy nevypadají úplně nejlíp. Samozřejmě nevypadala ani úplně hrozně. Mé potrhané oblečení nestalo Ani za řeč. Byla jsem poměrně vysoká, to musím říct, plochá jsem taky nebyla, zadek a prsa tam byli. Ovšem jsem si připadala jako smrtka. Byla jsem vyzáblá a bílá. Pomalu jsem na sebe neviděla jak jsem zpívala se stěnou. Byla jsem totiž v chodbě.

Po ani ne pěti minutách jsem opět vyšla ven, nechtěla jsem se na sebe dívat. Užívala jsem si ten hlas toho bylo nějak a byl poměrně hezký. Samozřejmě myslím ten hlas, na něj jsem až tak dobře neviděla. Najednou skončil a řekl, že přijde za chvíli na autogramiádu, jen si Potřebuji něco zařídit. Přitom slovy zařídit, eho pohled se najednou zlomil ve mně. Dívá se na Mě...

Takže to by byla tak nějak první kapitola, snad se vám to líbí, budu ráda když zahlasujete, případně se vyjádříte. I love you all💞💞💞😂🤛💞

(BTW 901 slovíček 💞)