Prolog

21 2 0
                                    


V prosvětlené bílé místnosti se nacházela pouze vyčerpaná mladá žena a lékař.  

„Kde jsou moje děti ?" opakovala stále dokola. 

Vysoký postarší muž se na ni podíval skrz lékařskou roušku a odpověděl: „Nebojte se o ně. Jsou v pořádku. Uděláme pár testů a vrátíme vám je." 

Ženu to trochu uklidnilo. „Dobře. Věřím vám." pousmála se natolik, jak jen jí to vyčerpání dovolilo.

//

O necelé dvě hodiny vstoupila do místnosti další žena. „Doktore, testy u prvního dítěte neprokázaly nic výjimečného." Pohlédla na doktora a dodala: „Avšak výsledky druhého dítěte jsou velmi pozoruhodné. Myslím si, že je skvělým adeptem pro náš projekt." 

Doktor se pousmál a řekl: „Dítě připravte k převozu a to druhé vraťte matce."

//

Matka vzala dítě do své náruče a stále čekala, kdy jí vrátí to druhé. Dlouhé minuty se však nic nedělo. „Kde je moje dítě ?" ptala se stále dokola.

 Doktor se rozhodl sdělit jí tu pro ni nepříjemnou informaci. „Výsledky testů prokázaly nadprůměrnou inteligenci, která by se měla   u vašeho dítěte projevit a proto nyní spadá do péče ONPI." pronesl bez jakýchkoliv emocí. 

„Ale vždyť jste mi slíbil, že bude v pořádku! Já chci zpět svoje dítě!...." začala být hysterická a doktor jí musel vpustit do žil silná anestetika. 

„Nebojte se, my se o něj dobře postaráme." dodal, ale to už žena upadla do hlubokého spánku.

OblastWhere stories live. Discover now