Oblast

Kapitola 2 - Anya

Zhruba šestnáctiletá dlouhovlasá dívka se opatrně plížila hustým porostem podél cesty. Den se chýlil ke konci a člověk si už pomalu neviděl ani na palce u nohou. V osadě je po setmění zakázáno vycházet a Anya si byla vědoma, že tento zákaz porušila.

Porost byl velmi hustý, téměř nepropustný a tudíž by si jí neměl nikdo všimnout. Anya se rychle plížila dál. Musela se dostat domů, dokud ji nikdo nechytí. Pokud by ji chytili, mohla by se náhodou příště ocitnout ve výsledku losování do Oblasti. A to nikdo nechce.

Pomalu se blížila ke svému domovu, kde slabě žhnulo světlo, které bylo sotva vidět. Svět byl ve zpustošeném stavu a zdejší obyvatelé přežívali na minimálních technologiích včetně dodávky elektřiny, která byla po setmění omezená. Proč byl vlastně svět takto zpustošen ? Kdo za to mohl ? Mohli za to snad obyčejní lidé ? Anya se zaobírala těmito myšlenkami a došlápla na suchou větvičku, která se s prasknutím přelomila.

Po ulici naneštěstí procházel strážce. 

"Kdo je tam ?!" otočil se s hlasitým dotazem. Anya se rychle přikrčila a rozhodla se vyčkat, dokud strážce neodejde. 

"Ptám se znovu..." žahřměl strážce : "Kdo je tam ?". Anya však zůstávala stále skrčená. Věděla, že by mohla skončit v Oblasti. 

Strážce opět promluvil : "Dobře neznámý cizinče. Protentokrát budu dělat, že jsem nikoho neslyšel, i když vím, že tam jsi." Jak si mohl být tak jistý, že v tom hustém porostu někdo je , pomyslela si Anya. Vrací se po setmění sice často, ale pokaždé si dává velký pozor. A odteď si bude muset dávat ještě větší. Podruhé by jí to nemoselo projít a to nechce riskovat. Hlavně kvůli matce.

Anya i její matka si musely dávat pozor celý život. Katya Malcolmsonová střežila svou dceru jako oko v hlavě. Každý by si pomyslel, že to bude tím, že je Anya Katyino jediné dítě, a proto ho tak hlídá. Avšak v osadě, ve které Anya s Katyou žili se traduje, že Katya měla ještě jedno dítě. Dítě, u kterého se projevilo, že je nadprůměrně inteligentní a bylo odvedeno do Oblasti. Tyto fámy nikdy nikdo nepotvrdil, dokonce samotná Katya Malcolmsonová je vyvrátila. Jednoho rána se tyto fámy šířili celým jarmarkem. 

Katya tama tenkrát šla a jediné, co jim na tuhle smyšlenou teorii řekla bylo: "Prosímvás, kde bych to druhé dítě stihla vzít ?" S úsměvem, který rozdávala všude okolo dodala : "Anya je mé jediné dítě, které mám," A hrdě odešla. Katyina promluva však fámy nezastavila....

//

Po pár minutách se Anya rozhodla povylézt z křoví a rozhlédnout se kolem. Strážce už dávno nebyl v dohledu a tudíž Anyi přišlo bezpečné vydat se domů již po cestě. Na cestě nasadila rychlé běžecké tempo a za necelou minutu byla doma. Přede dveřmi se rozhlédla a ujistila se, zda ji nikdo neviděl. Ano, všichni by měli být zalezlí ve svých domovech, ale postarší sousedé rádi pokukují ze svých oken ven a dívají se, kde se co hne.

Anya nikoho neviděla a opatrně otevřela dveře jejich skromného příbytku. V malinkaté předsíni si rozvázala tkaničky na svých kožených botách - jediných pořádných pevných botách, které měla doma. Matka jí je koupila v den jejích patnáctým narozenin a Anya je s hrdostí nosí. Jelikož venku začíná jaro, měla na sobě jen plátěnou košili béžové barvy a hnědé látkové kalhoty. Lidé se ve zdejší osadě oblékají velmi podobně, jelikož oblečení na výběr moc není. Na výběr je jen to, co se prodává na jarmarku - plátěné a látkové oblečení, ručně pletené svetry, látkové tenisky a volné sandály. Občas se objeví nějaké kožené oblečení, které je však velmi drahé. Matka šetřila na Anyiny boty dlouho, ale chtěla, aby měla dcera nějaké pořádné boty.

Anya vešla do kuchyně, kde za stolem seděla její matka a přišívala záplatu na jedny z jejích kalhot. 

"Kde jsi se zase toulala, holčičko moje. " optala se jí. 

"Cestou z výcviku jsem se zdržela." pohlédla na ni Anya. "Při odchodu mě odchytil Mariin syn a zapředl se mnou řeč." usmála se a chopila se kalhot, které matka právě zašívala.

Anya chodila na výcvik k Marii, jedné ze zdejších švadlenek. V osadě moc na výběr nebylo a proto Anya skončila u šití. Kdyby mohla, dala by se na výcvik u mechaniků, ale na tuto práci jsou vyžadováni pouze muži, jak praví tradice zdejší osady, na které se velmi zakládá. Jedním z nich je Mariin syn Tony, který Anyu občas odchytí po výcviku a bere ji do své dílny, kde ji učí mechanickým úkonům. A Anya je mu za to dosti vděčná, což však matce nemůže prozradit, protože porušuje tradice osady. Matka se na Anyu jen usmála. Myslela si, že se Anye Tony líbí. Stará na to bylo dost a Katya ji to přece nemohla zakázat.

Mezitím, co Anya dozáplatovala své kalhoty, Katya ohřála večeři. Zeleninový vývar s kouskem na ohni opečeného chlebu chutnal výtečně. Matka s Anyou večeřeli po většinu týdne společně jen ony dvě - Anyin otec pracoval jako zemědělec daleko za osadou a domů se vracíval jednou do týdne. Zemědělci mají tvrdý režim, který musí dodržovat. Ráno vstávají brzy, aby sklidili úrodu, jejíž část putuje na jarmark. Poté celý den obdělávají půdu a zavlažují ji pomocí vody z nádrže. Mechanici se jim snaží se zavlažováním pomoct a konstruují pro ně zavlažovací systém. Ještě je na něm však hodně práce. Vlastně celá osada je závislá na každém. A Anya věděla, že jednou bude závislá i na ní - pokud tedy jednoho dne neskončí v Oblasti.