Me and my football star *POZASTAVENO*

Kapitola 11

Ahoj, v první řadě se Vám chci všem omluvit. Nějak jsem postupem času nedokázala psát dál a dál. Během stěhování se mi ztratili veškeré podklady pro tento příběh, a proto budu muset začít vařit z vody. Moc už si toho nepamatuji. Ráda uvítám i Vaše nápady :) 

Leo byl až překvapivě přesný. 5 hodin s ním v autě dostatečně stačilo na to, abych se o něm dozvěděla víc.
,,Vypadáš úchvatně." Vydechl, když jsme se sešli před zadním vchodem do hotelu. Opět tak, aby nás nikdo neviděl.
,,Děkuji." ušklíbla jsem se a nastoupila do auta.
Asi nemusím říkat, že to bylo jedno z luxusnějších aut než jsme měli doma. Maserati bylo krásné auto už samo o sobě. Černý interiér krásně sedl k vnějšímu vzhledu. Když jsme vyjížděli od hotelu, bylo nadevše jasné, že se na nás spustí hromady novinářů.
Už to nebylo žádným tajemstvím, že bydlím v tomhle hotelu. Zvyknout jsem si ale stále nemohla.
Leo v autě pustil výběr z nejnovějších písní a najeli jsme na dálnici.
,,Asi tam bude hodně lidí co?" Zeptala jsem se, jelikož mě to ticho v autě dost užíralo.
,,Tak stadion v Sao Paulu, kde se koná zahájení, má kapacitu 65000 míst, takže bych řekl, že asi ano. Ale neboj, máme místa tak, abychom se nemuseli mačkat s ostatními." Vysvětlil mi a dál se věnoval naplno řízení. Byl tak soustředěný. Už jsem se nedivila, že má takový úspěch.
,,Aha, no to potěš pán bůh, to jsem na sebe zvědavá." Odfrkla jsem si. Nesnáším lidi. Nesnáším hodně lidí na jednom místě.
,,Neboj, budu tam s tebou." Usmál se a položil mi ruku na koleno. Uvelebila jsem se v sedačce a doufala, že se mi nepovede usnout. Při mém štěstí bych začala chrápat nebo mluvit ze spaní, nebo tak něco. 

...

Cesta utekla celkem rychle. Mám silné podezření, že se mi podařilo na chvíli zavřít oči, ale doufám, že si toho Leo nevšiml.
Stadion v Sao Paulu je opravdu obrovský. Až moc obrovský. Od Lea jsem se dozvěděla, že sem museli přidat asi 2 000 míst k sezení. Zaparkovali jsme v garážích pod stadionem na místě, kam se nikdo nedostane. Batoh jsem si nechala raději v kufru a s sebou si vzala jen telefon do ruky. Ruku v ruce jsme se vydali útrobami stadionu.
Sekce pro hráče, trenéry a další významné lidi byla oddělena kovovým plotem a ochrankou.
Zahájení trvalo cca 25 minut a vystřídalo se na něm asi 600 tanečníků.
Po zahájení se hřiště rychle uklidilo, aby mohl začít zápas mezi Brazílií a Chorvatskem.
Mě fotbal moc nebere, a asi se na tom nic nezmění. Po celou dobu jsem tátu ani jednou neviděla, ale poslal mi SMS aby mě ujistil, že je v pořádku na místě, proto jsem se příliš nestrachovala.
Kdyby mě Leo neustále nezásoboval alkoholem, možná bych tam nevydržela. 

...

Po několika hodinách, silně ovlivněná alkoholem, jsme se dohodli, že dnes už zpět do hotelu nepojedeme, jelikož je to docela dálka, a neradi bychom způsobili nějakou dopravní nehodu.
Zajeli jsme do hotelu, kde byli ubytovaní převážně účastníci mistrovství, bez novinářů (díky bohu).
Zaregistrovali jsme se a dostali jeden dvoulůžkový pokoj snad v nejvyšším patře hotelu. Recepční se při pohledu na Lea málem roztekla. Dole v Lobby baru se už pomalu rozjížděla párty na počest zahájení mistrovství.
Vyjeli jsme výtahem do předposledního poschodí, kde byl náš pokoj. Sotva jsme vstoupili, málem mi opět spadla brada a hodně rychle jsem vystřízlivěla.
Pokoj byl celý v bílém s výhledem na město. Postel byla z každé strany olemovaná zábradlím s nebesy a měnila barvu. Opravdu nekecám, měnila barvu.
Odložila jsem si batoh na křeslo a posadila se na postel.
,,Chceš jít spát?" Zeptal se mě Leo a zavřel dveře od pokoje.
,,Já nevím, nikam se mi moc nechce, a nejraději bych si zalezla tady do postele s tebou a povídala si."
,,Já bych už taky nikam nechodil. Dneska to byl poměrně náročný den." Sedl si vedle mě a objal mě.
,,Tak se půjdu vysprchovat, a pak si půjdeme lehnout."
,,Dobře, souhlasím." Zvedl se a šel vybrat minibar.
Posbírala jsem si tedy svůj batoh a vydala se do koupelny.
Koupelna se nacházela na druhé straně pokoje a byla malá a útulná. Dvě umyvadla, velká vana se sprchou zároveň. Toaleta byla v místnosti vedle.
Rychle jsem si vlezla pod sprchu.
O 15 minut později jsem konečně vylezla celá rozpařená ze sprchy a vydala se do pokoje za Leem.
Stál tam pouze ve spodním prádle a mě málem spadla brada. Každý jeho kousek těla vypadal jak kdyby ho někdo dofouknul. Bylo vidět, že na sobě celý život poctivě pracoval. Rajcovní...
,,Koupelna je volná." Zahlásila jsem, aby promlčela to trapný ticho, a vydala se i s batohem zase zpět k posteli.
,,Já vím." Přišel ke mně a objal mě zezadu.
,,Necháš mě alespoň převléct, že jo." Ušklíbla jsem se a snažila se ho setřást.
,,Já si myslím, že nebude potřeba." Řekl a začal mě líbal na krku.
,,Leo... Tohle bychom neměli." Snažila jsem se odolat.
,,A co když přeci jen měli." Pokračoval.
,,Jsi tak nádherná." Dodal. Roztála jsem. Totálně. 

....

Ráno jsem se probudila poměrně pozdě. Leo nikde nebyl. Ani v koupelně ani na balkoně. Zachumlala jsem se zpátky do dek a vzpomínala na včerejší noc.
Za chvíli cvaknul zámek ve dveřích.
,,Vstáváme princezno. Snídaně je tu." Odložil tác a přišel mě vzbudit.
,,Jsem vzhůru." Protáhla jsem se a vlepila mu pusu. Společně jsme se nasnídali a ruku v ruce opustili pokoj. Dole na recepci se Leo rozloučil ještě se svými kamarády, a pak jsme se vydali na další 5 hodinovou cestu zpět do Ria. Leo tam měl za 2 dny odehrát svůj první zápas na mistrovství.