Lezení Do (K)análu- PennGie

část devátá - Útěk s burákem

*Georgiho pohled*

Probudil jsem se v osamocené, temné  místnosti.
Byla zde tma a docela i zima... jenom docela protože jsem byl přikryt obalem od chipsu.
Hned jak mi došlo že tu jsem sám, napadl mě nápad, který byl úplně geniální. Utéct.  Jako néé že by se mi tu nelíbilo, ale ten Jehličnáč mě docela sral.

Odložil jsem obal vedle sebe a rychlostí blesku jsem se zvedl a dopadl ze stolu na mokrou podlahu.

Bylo to tu celkem velké, takže by se tu vešlo plus mínus 30 lidí. Došoural jsem se k tunelu který vede neznámo kam třeba až na Saharu.

Jdu si vodiškou a nejednou na zdi spatřím veverku s karmínovou hvězdou na čele, která má v pazourkách buráček..... můj buráček....

O MŮJ BOŽE.....ona má MŮJ buráček!!! rozběhl jsem se a narval to mým překrásným obličejem do zdi, přímo vedle zmíněné veverky. Dobře, to se úplně nevyvedlo..... veverka začala zdrhat a já jí byl v patách, i když nejspíš žádné paty neměla.

Skoro v půlce cesty, ve které jsem mimochodem už třikrát šlápl do nějaké zelené vody, jsem se zastavil a vydýchaval tu hroznou dálku kterou jsem právě uběhl. Již zmíněná veverka se také  zastavila a podívala se na mě. V tu chvíli mě něco napadlo.

Dělal jsem jakoby nic a pomalým tempem se vydal k ní.  Snažil jsem se vypadat mile, aby se mě nebala: ,, Ahoj, mě se bát nemusíš, a neboj ten burak ti nevezmuuuu." Řekl jsem v klidu a pokračoval v cestě k ní.

Když jsem poznal že se mě nebojí rozběhl jsem se znovu a když jsem byl u ní při běhu jsem ji vytrhl burak z ručičky.

Nejradši bych jí něčím majznul, kdybych měl ovšem čím. Pofoukal jsem buráčkovi bebí, a šel zas neznámo kam. Šel jsem úzkou uličkou a pak jsem si dal velmi chytrou a zajímavou otázku...... kde nebo odkuď  se tu vzala ta veverka? Že by spáchala verkovraždu a ukrývá se tu? No to se už nedozvím. Jen tak kdyby náhodou jsem ji potkal znova, tak jí dám jméno Úzenáč.

Byla tu tma....a já se tmy bojím, přitáhl jsem si buráčka víc k sobě, a vzpomínal na hezké časy. najednou jsem slyšel kroky, tak jsem si lehl na zem a předstíral že jsem koberec.

Kroky pokračovali. Když jsem cítil že se to blíží semkl jsem co nejsilněji víčka k sobě a doufal že to není ten kaktusopíchalec... eh myslím toho Pennymarketa či jak se jmenuje.

Kroky ustali a já cítil jak nade mnou někdo stojí.
Když se nic nedělo a dotyčný na mě jen tak koukal, tak jsem otevřel jedno oko. Srdce mi poskočilo radostí že to není on, ale naše známá stará rašple a zároveň královna: Alžběta.
Otevřel jsem i druhé oko a snažil se postavit zpět na nohy.

,,To jsi ty!!!" Zařvala Alžbětinka. Přemýšlel jsem co to mele a tak jsem se na ni nechápavě podíval a ona pokračovala; ,,ty jsi zkazil naší romantickou chvilku s Pennym!" Rozplakala se, a pokračovala dál: ,,A já myslela že mě má rád a on místo mě, dal ten burak tobě! A za to zaplatíš!" Řekla se slzami v očích, napřáhla se a chtěla mi jednu vlepit přes držku.

No jelikož jsem chodil na profesionální karate, tak než se ke mě ta její ruka dostala, podkopl jsem ji nohy a než stačila říct "b" tak byla bez buráku.

Ona jen tak ležela na zemi, a já se začínal bát jestli jsem jí nezabil. najednou ji voda která tu tekla začala odnášet dál, a já se vydal na opačnou stranu neboli proti proudu. Najednou jsem zahl do leva a tam spatřil...

////////////////////////////////////////////////////////////

Helloooou tu neznámá osoba která je známá ale i přes to jí nikdo nezná takže gut ÙwÚ

řešíme stěhování tak na psaní nemám náladu což mi je trochu líto ohledně téhle retardované knížky a mangy kterou jsem se rozhodla přeložit >:'[

připadalo mi to strašně krátké ale popravdě je to zatím nejdelší kapča z celé knížky xD

omlouvám se za chyby a nespisovnost pokud tam najdete >w<

tak zas příště :D

∆bys bayko∆