Don't trust him |Psycho Rhyme|

~ 1 ~

,,Neděláš si ze mě prdel náhodou?"

,,Ne, nedělám, zítra ho potkáš."

,,Počkat, zítra?!"

,,Zítra."

,,No tyvole, dobře.. V kolik a kde?"

,,V 14:30? A asi by jsme se mohli sejít tady ne? A pak někam třeba vyrazit."

,,Souhlas"

,,Dobře."

,,Tak zítra"

,,Zítra"

,,Já už budu muset, rodiče budou určitě zas vyšilovat kde jsem." Zvedli jsme se.

,,Tak jo, tak ahoj" Obejmula jsem ho.

,,Ahoj" Pustil mě, šla jsem domů. Ještě z dálky jsem mu zamávala a on mě také, Martin je můj starý dobrý kamarád. Ale nečekala bych, že mi chce někoho takhle představit... Netrvalo moc dlouho a došla jsem ke dveří domu. Z kapsy jsem vytáhla klíče a otevřela dveře, zamkla jsem se. Mamka klasicky po mě vyjela.

,,Co si jako o sobě myslíš Terezo?! Že budeš někde venku s tím hnusným slizákem?! Tak to ne! Ještě jednou, tak ti dám zaracha a jedině kam budeš moc chodit, bude po baráku!"

,,Ano, mami" Protočila jsem očima, sundala jsem si boty a bundu. Zalezla jsem do pokoje bez jediného dalšího slova, posadila jsem se na postel a prohrábla si vlasy. ,,Kdo to bude tentokrát... Další úchyl?" Mluvila jsem tam sama pro sebe,je to trochu divný ale někdy si prostě sama pro sebe povídám. Ale to nech me být, šla jsem do koupelny se trochu odreagovat. Napustila jsem si vanu a do ní si pomalu lehla, potopila jsem si hlavu pod vodu a nedýchala. Pak jsem se ale potřebovala nadechnout takže jsem toho radši nechala a umyla se. Potom, co jsem se umyla, jsem se převlékla do mého jednorožčího overalu a šla do pokoje. Zamkla jsem se v pokoji a vzala do ruky telefon.

|Martin|
Ahoj, tak co rodiče? Zas to stejný?

|Me|
Nikdy se to nezmění, vždycky budou stejný..

|Martin|
Jeden dnem bude líp.

|Me|
To si nemyslím, ale i tak děkuju, že tu se mnou vždycky jsi.