Jsem Blair Brooklyn. Je mi 16 let. Mám hnědé vlasy a zelené oči. V životě jsem nikdy neměla zrovna veselo. Zemřeli mi rodiče,10 let v dětském domově, nová rodina, sebepoškozování, týrání. No je toho hodně. Kamarády nemám, jelikož mě šikanuje celá škola. Asi by si někdo řekl jak to sakra přežívám...nnooooooo spíš nijak, nemám city a jediné proč žiji je kreslení a zvířata. To jediné mě drží celou tu dobu při smyslech. Tak a už dost o mě.
~°Přítomnost°~
,,Ale ano pojedeš ty sv**ě...bum rána do břicha... To tě neomlouvá...kopanec do hlavy..."
Začala mi téct krev z hlavy a já se jí snažila zastavit. Otec si toho všiml a už už se napřahoval, když v tom se rozezněl domem zvonek. Miluju člověka, který právě zazvonil. Otec mě zahnal do pokoje, prý ať nezavolaj sociálku. Debil jeden fakt. Utekla jsem do pokoje a zamkla se. Vzala jsem tužku a papír a začala si kreslit. Většinou kreslím své nálady, ale dnes jsem si nakreslila jak by vypadala asi moje nejlepší kamarádka. Hah dobrej vtip...to bych nejdřív musela mít alespoň kamarády. No nic vzniklo z toho toto👇👇👇👇Ale celkem se mi to povedlo...
~°Večer°~
Už je večer a já od té události nevylezla z pokoje. Abych vám objasnila začátek*Flashback*
Otec mi právě oznámil že za dva dny jedu na nějakej pos**nej tábor. Vůbec tam nechcu, jelikož je to na tři týdny...bezva fakt. No a tak jsem se rozhodla vzdorovat a zakřičet na něj............... On se nas**l a pak už asi víte ......
*End of flashback*
No a teď jdu spát.....dobrou.
No ahoj, asi si říkáte proč nepíšu jiný příběh ale já jsem bohužel už taková no ...😄😂 Často píšu knihy podle nálady ale neeeeee podle skutečnosti takže taaaak
°See ya~your barunkastory~°
ČTEŠ
,,UP"
Подростковая литератураBlair už nemá smysl žít a tak se rozhodne to jeden den skoncovat...stane se to na táboře, který ji vybrali její rodiče. Jak to ale dopadne?? Co když Blair neumře?...................UVIDÍME! POZOR!!! V příběhu se vyskytují vulgarismy a násilí!!!!