Blair už nemá smysl žít a tak se rozhodne to jeden den skoncovat...stane se to na táboře, který ji vybrali její rodiče. Jak to ale dopadne?? Co když Blair neumře?...................UVIDÍME!
POZOR!!! V příběhu se vyskytují vulgarismy a násilí!!!!
~°6:30°~ Právě mi otec buší na dveře abych vstala. Když jsem se dobelhala(ano dobelhala kvůli otcovy a včerejšku)do koupelny. Tak jsem si dala rychlou sprchu, vyčistila si zuby, namalovala se a šla se převléct. 👇👇Oblečení 👇👇
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Venku je sice okolo třiceti stupňů, ale nesmím ukazovat jizvy a modřiny. Poté jsem si šla zabalit a již připravena jsem sešla dolů. Dole jsem jako každé ráno schytala pár modřin a nadávek. Moc jsem si toho nevšímala a udělala jsem snídani. Otec byl překvapivě milý a dokonce mě prý odveze. Nevím co mu je. Asi chvilkové zatmění mozku z radosti z mého odjezdu. Idk?!! No nic tak si jdu ještě chvíli číst.
~°8:30°~ Jedu právě na určené místo tábora. Za chvíli jsme tam dorazili. Otec mi dal ještě výchovnou facku, díky které jsem se praštila o palubní desku auta a pak mě vyhodil(ne doslovně ok??) z auta a odjel. Šla jsem se oznámit k takové moc milé paní (zmalovaná kráva) a konečně jsem si mohla sednout. Šla jsem do předposlední řady autobusu na sedačku pro dva. V zadu je takových těch pět míst okkkkk?!??! Ale při nástupu do busu po mě nějaký debil něco řval a ,,omylem" my trochu stáhl můj svetřík. Takže uviděl i s tou svou partou pár mých modřin. Naštěstí jsem si ho zas rychle natáhla a rychle odešla. Když jsem se posadila dala jsem si sluchátka do uší a poslouchala History od One Direction(viz. Média). Začala jsem opět kreslit svou náladu. 👇👇👇👇👇👇👇👇👇👇👇👇👇👇
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No, je na bodu mrazu. Za chvíli se vedle mě prohla sedačka. Já se celkem lekla a když jsem se otočila seděl vedle mě celkem pohledný kluk co se usmíval jak měsíček na hnoji. Když si všiml že ho konečně pozoruji tak na mě začal mluvit. Budeme mu teď říkat blonďačík?! Idk? Nepochopíte. Blonďačík: Ahoj, mužů si sem sednout? Já: to není jinde místo? Blonďačík: nooooo*dívá se kolem* ne není. Já: no tak fajn. Blonďačík: jeeeee ty hezký kreslíš Já Já : dík....*zaklapnu kreslící blok a chystám se spát* Blonďačík: já jsem ale vůl............jsem Lucas😊 Já: Hmm.....Blair Blon...Lucas: jeeeee to je hezký jméno. Já: dík Pak jsem zavřela oči a za chvíli usnula opřená o okno.....
Ahojkyyyyy........no tohle mě moc baví, hlavně můj smysl pro humor že 😅😆😁. Já už k tomu nemám co dodat..... °Seeya~your barunkastory~°
