Jsem tu pro tebe [MinaNaru - Na přání] ✓

3. Ztratil jsem se

Minato bydlel na druhé straně od hlavního města, než bydlel dřív Naruto s matkou. Tuhle část ani neznal a tak to bral jako vyjížďku i prohlídku okolí. Ve sluchátkách mu hrála příjemná hudba a on různě zatáčel uličkami a díval se po budovách. Zkoušel si zapamatovat, kde co je.

º•º•º

Když se na chvíli zastavil a z kola sesednul rozhlédnul se a lehce zpanikařil. Možná tu vyjížďku trochu nadcenil. Ne, že by už nemohl dojet k Minatovi, na to sílu ještě měl, ale tak nějak nechtěně zjistil, že si nedával pozor, kudy vůbec jel a ztratil se.

,,Výborně, ttebayo," zaklel si pro sebe, ,,Tohle se může stát jenom mě,"

Nepamatoval si Minatovu adresu. Nějak tomu nevěnoval pozornost. Nepamatoval si ani číslo domu, aby se mohl někoho zeptat. A zbytečně tu dál jezdit ulicemi by ho akorát vysílilo. Kousek od místa, kde zastavil se nacházelo malé náměstí s lavičkami, kde se nakonec usadil. Podle stojanu s hodinami zjistil, že se blíží dvanáctá hodina polední a jeho břicho jako naschvál zakručelo hladem.

Poníženě vytáhnul telefon z kapsy a znovu vytočil Minatovo číslo.

,,Ano? Už si doma?" ozval se hlas jeho otce.

,,No... Ne. Ještě... Ne. Já... Asi jsem se trochu ztratil." uchechtl se na konci.

,,Ztratil? Jak ztratil? Kde jsi?" vyjeknul Minato.

,,A jak to mám jako vědět, ttebayo?! Prostě jsem jel a nedával si pozor a teď jsem někde... Někde... Prostě někde na nějakým náměstí!" vypísknul pohoršeně Naruto.

Jak se asi člověk může ztratit?

,,Fajn... Dobře... Na jakým náměstí? Popiš mi to tam."

Naruto se rozhlédnul kolem sebe.

,,Nóó, sedím na lavičce na náměstí. Přede mnou je nějaká kašna a v ní je nějaká socha... Hm... Asi anděla?... Kolem náměstí jsou různý obchůdky... Je tu nějaká cukrárna U Anděla..." cukal hlavou ze strany na stranu.

,,Kam si to až dojel?" rozesmál se najednou Minato na druhé straně.

,,Co je na tom vtipnýho, ttebayo?!" blonďák začínal být rozčilený.

,,Dojel si až do dalšího města," smál se mu Minato.

,,Prosím?!"

,,Copak sis nevšimnul značení?"

,,Nějaký značení mi bylo u prdele, prostě jsem jel, kam mě šlapky táhly," zabručel vztekle.

Minato se ještě chvíli pochechtával, než se konečně uklidnil.

,,Stojíš čelem k tý kašně a koukáš do tváře tý sochy?"

,,Jo,"

,,Tak uděláš čelem vzad a pojedeš rovně. Pořád rovně. Nikde nezahneš, jasný? A když pojedeš hezky rovně, dojedeš do našeho města. Tam už víš, kudy?"

,,No... Ne..." zrudnul Naruto ponížením.

,Bože to je den!'

,,Fajn, až tam budeš, zavolej mi. Já teď musím zkontrolovat jednoho pacienta po operaci. Kdybych ti nebral mobil já, vezme ti ho hlavní sestra a ta tě navede jo?"

,,Jo, díky,"

,Tohle mi byl teda čert dlužnej! Příště hezky kurva s mapou!' vztekal se v duchu Naruto, když šlapal do pedálů.

Hnala ho vidina měkké pohovky u Minata doma a teplé jídlo. Pokud tam samozřejmě něco poživatelného najde.

º•º•º