Celé tělo mě bolí. Cítím se jako kdyby mě přejel parní válec a v hlava se mi snad ještě nikdy tolik netočila.
Probouzím se v hale staré továrny na klobouky. Znám to tady hlavně proto, že zde má babička pracovala, dokud se to tu nezavřelo.
Klobouky zde vyráběné se prodávaly všude po světě a každý si rád připlatil, jen aby svůj klobouk dostal co nejdříve. Klobouky si zde také kupovala královská rodina a vždy ve velkém počtu. Jenže přišla nová móda a lidé přestávali klobouky nosit, a proto firmu brzy postihl krach.
S bolestí se zvedám na nohy a přemýšlím, co tu vlastně dělám. Jen matně si vzpomínám na páteční večer a dost mě to děsí.
Byla jsem znásilněná? Nebo co se mnou prováděl? Otázky ve mně problikávají jako světelný signál.
Rozhlédnu se kolem a uprostřed vestibulu uvidím zjevně starou, dřevěnou židli. Na ní je položen list papíru. Pomalu se blížím ke středu místnosti. Pomalu, protože se jednak bojím, co kdyby tu někde byl a jednak proto, že bych vážně nechtěla, aby se na mě znovu vrhnul.
Dojdu ke stoličce, vezmu do ruky papír, ale vezmu ho tak nešťastně, že se o něj pořežu. Krev vytéká z mého prstu a ve mně vybuchne ohňostroj.
Cítím jak mými žilami projíždí touha, chtíč. Prahnu po krvi. Kousnu se do rtu a než si uvědomím, že příliš silně, ucítím kovovou chuť v puse.
Jakmile polknu, pocítím snad ještě větší žádost, než předtím. Zatnu ruce v pěst. Nejbližší krev, kterou bych mohla sehnat je ta má. Váhám. Chci se nadechnout, ale až teď si uvědomím, že nemohu. Zarazím se. Jsem mrtvá?
Děkuju, za čas, který sis udělal/a na čtení toho dílu:)
Je takový kratší, ale postupně to určitě bude delší a delší:) Budu se snažit, slibuju!
Budu ráda, když mi dáte hvězdičku, nebo okomentujete:3
A ještě jednou děkuju♥
ČTEŠ
Possibility
VampireJejí rudé oči svítily snad na míli daleko i přesto, že všude kolem ní ve vzduchu visela mlha. Kráčela temnou ulicí za úplňku vstříc své dnešní oběti. Kráčela pomalu a téměř neslyšitelně. Ve světlech pouličních lamp vypadala snad ještě krásněji než j...
