Jungkook oneshot

skryté kamery a jak zrušit výměnný pobyt

Shinju pov.

 Ležela jsem ve své nové posteli a přemýšlela jsem, proč tento pobyt nabídli přímo mě. Byla jsem v posledním ročníku vysoké školy, do které mě mimochodem dokopal Nam, a pobyty byly většinou nabízeny ročníkům prvním.

 Tak či onak, nacházela jsem se v Británii u jedné moc hodné rodiny. Bylo nás tu i se mnou pět. Pán domu, kterého jsem měla nakázáno oslovovat strýci, Artur, Paní domu, kterou jsem oslovovala teto, Page, jejich nejstarší dítě syn Merlin a dcera v mém věku Rose.

 Měli klasický řadový domeček, a já jsem měla pokoj zařízený v podkroví. Měla jsem psací stůl, lampu, starou skříň a měkkou postel. Nad postelí bylo malé kulaté okénko s výhledem na ulici. Jsem tu už třetí den, a už druhý den chodím s Merlinem a Rose do školy.

 Chodím s Rose do stejné třídy a většinu času komunikuji v angličtině. Sama si některé věci říkám v korejštině a Rose ode mne pochytila pár slov. Většinou jsou sprostší, a používá je výhradně na svého bratra a vyhrazené spolužáky.

 Podle plánu bych tu měla být měsíc a pak se vrátit do Korei. Nejdivnější mi ovšem připadá kamera, nainstalovaná na jednom z trámů v mnou používaném pokoji. Mám pocit, jako by mě někdo sledoval.

 Zachumlala jsem se víc do své deky. V hlavě mi okamžitě naskočilo, jak se mi Yoongi pár dnů před mým odjezdem smál, že tak vypadám jako velké burito. Jen jsem se nad tím pousmála a s myšlenkami na svou lil meow meow jsem se odebrala do říše snů.

Kristen pov.

 Chápu že mu chybí, ale tohle už je moc. Je to už pár dní od toho, co Shinju odjela, a Yoongi se od té doby pohybuje jen do práce a do svého pokoje. Jíst jsem ho ještě neviděla, a podle mě ani moc nespí, a když už, tak ne moc klidně. Konečně jsem ale přišla na to, proč ve svém pokoji tráví více času než obvykle.

 Původně jsem si myslela že mu Shin je moc chybí, a tak čuchá k jejím tričkům nebo tak něco, to totiž dělám já když je Kookie moc dlouho pryč, ale tohle mě nenapadlo. Ještě před tím, než odletěla si zjistil, ke komu letí a kde bude bydlet. Pak se spojil s tou rodinou a dohodli se, že se do pokoje kde má být Shin nainstaluje kamera.

 Od té doby jí Yoongi skoro celou noc kontroluje. Hned jak jsem na to přišla, řekla jsem to klukům a Yoongiho seřvala. Ale všichni jsme Shin i po těch pár dních chtěli vidět, a tak tu teď jsme. u Yoongiho v pokoji a sledujeme obrazovku jeho notebooku.

 Maknea line dřepěla těsně před stolem, na kterém byl notebook položený. Na posteli naproti stolu ležel Yoongi opřený o její čelo, a vedle něj seděl Hobi. NamJin stáli vedle postele a já si jen povzdechla a sedla si také vedle Sugy.

 Má nejlepší kamarátka tam ležela v posteli, zabalená do deky jak burito a vcelku klidně oddechovala. Po chvíli se však její stav zoršil a všem došlo, že se jí musí zdát něco strašného. Yoongi se napjal a se strachem v očích to sledoval. Shin se převalovala na posteli a v korejštině žádala mého bratra, ať jí neopouští a nenechává jí samotnou.

 Do chvíle se otevřeli dveře a do pokoje vniklo světlo. Za světlem následoval i mladík o pár let starší než Shin, a hned se vydal k její posteli. Tam se jí pokoušel vzbudit, a po tom, co se mu to podařilo jí začal utěšovat. Toho měl Yoongi akorát tak dost a skoro okamžitě vytočil Shinjinu školu s úmyslem pobyt zrušit. To se mu i podařilo a byl dohodnutý, že si pro Shinju zítra zaletí.

 Druhý den i přes naše protesty letěl a nám nezbylo, než se modlit aby mladíka, co se Shin pokoušel uklidnit, nezabil.

Shinju pov.

 Ráno po mém nočním výstupu mi oznámili, že někdo pobyt zrušil a přijede si pro mě na letiště. Mě hned došlo, že kamera tam nebyla náhodou, ale domů jsem se těšila. Artur mě tedy odvezl na letiště a zdělil mi, že daný člověk bude čekat v salónku, ve VIP třídě. Pak mi dal ještě letenku s potvrzením VIP, rozloučil se a jel do práce.

 Když jsem prošla do salónku, čekalo mě překvapení. Čekala jsem, že tam bude sedět sedm kluků a má nejlepší kamarádka, místo toho, tam seděl jen jeden, zády ke mě. Potichu jsem odložila kufr, a připlížila jsem se za sedadlo dotyčného. Už na první pohled mi bylo jasné, že je to Yoongi, a to, jak si mě téměř bleskově přehodil na klín mi to jen potvrdilo.

 Hned mě pevně objal, a odmítal pustit. Po chvilce se mi jeho pevné sevření povedlo trochu uvolnit a já jsem mohla konečně spojit naše rty v jedno. Nebylo třeba mi nic vysvětlovat, vše jsem věděla a on to věděl také.

 Po dvou hodinách strávených v náruči toho druhého jsme nastoupili do soukromého letadla a ruku v ruce letěli domů do Korei, kde na nás čekala ta šílená sebranka nejrůznějších druhů.