Dnes jsem se probudila, jak nečekaně že? Probudila se ale jen moje mysl, moje tělo ještě se neprobudilo a spokojeně leželo dál ve vyhřáté posteli. Musela jsem ale vstát, jelikož dnes je první den školy. Dnes je poslední první den základní školy - už jsem deváťačka.
Školu dost nemusím, mám tam dvě kamarádky se kterými se bavím a toď vše, jo a ještě svého otravného mladšího bratra, který teď jde to třetí třídy. Ve sprše jsem přemýšlela co tenhle rok se stane. Začnu se bavit více se spolužáky? Budu dostávat samý jedničky? Kam vše pojedeme tento rok? V tom ale slyším mámu, jak řve ať neplýtvám vodu, kterou by mohli mít děti v Africe. Vylezla jsem ze sprchy a šla do pokoje.
Jsem dost ráda za to jak vypadám. Za to jsem vděčná své máme, která jako mladá žena byla modelka. Dost jsem z toho po ní zdědila a dost mne toho naučila. Naučila mne jak pečovat o obličej, o tělo a zdraví. Mám rychlý metabolismus a maminčin zdravý jídelníček a sportování mi vytvořil na můj vkus dobrou postavu. Kvůli přípravkům na čistění pleti nemívám moc beďary. Po ní jsem zdědila krásné rysy v obličeji, lehce vystouplé lícní kosti, rovný nos, roztomilé pihy, velké, trochu šikmější, zlato-hnědý oči s dlouhými řasy. Zas po tátovi jsem zdědila husté kaštonové vlasy s pár černými pramínky. Nejsem moc spokojená se svými 162 cenťáky, ale furt doufám, že dorostu.
Oblíkám se nežensky. Ráda nosím velké pohodlné věci, nejčastěji pochází z tátova šatníku. Dnes si ale nemohu vzít tepláky a tričko, ale stejně jsem šla do skříně mého táty. Od tam tud jsem vylovila bílou košili a šedou mikču bez kapucí. Přidala jsem k tomu černý legíny a bílé tenisky, pár řetízků a černou tašku přes rameno. Když jsem byla se vším všudy hotová, tak jsem šla do kuchyně.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Bydlíme v celem malém bytě uprostřed města, blízko mé školy. Sice máme malý byt, kde mám pokoj já, další pokoj patří rodičům a bráchovi, mini koupelnu a ještě menší předsíň a kuchyňku spojenou s obývákem. Za to bydlíme úplně nahoře kde z našeho (celkem velkého) balkónu lze celkem snadno vylézt na střechu.
Když jsem přišla do kuchyně, tak mně a bráchovi dala rychlou pusu na čelo a utíkala do práce. Táta dnes měl volno a tak hodlal se vyspat do růžova. Po snídani jsme s bráchou vyrazili do školy. On hned utíkal za svýma chábrama a já šla hledat své holky. V tomhle davu, co byl před školou bych je nikdy v životě nenašla. Tak jsem začala volat, kde jsou. První, Sofie, mi nevzala mobil ani po 6 vyzvánění. Druhá, Adriana, řekla že tam bude za 15 min jelikož zaspala. OH, jak nečekaně. Rozhodla jsem jít na moje oblíbené místo. Velký dub který byl pár metrů vedle. Měl velké větve na kterých se pohodlně sedělo a bylo z něho vidět kus města a škola. Vylezla jsem na něho a pozorovala děti a rodiče, kteří sem tam chodili v davu. Vypadalo to jako moře mravenců. Vzala jsem Airpody do uší a pustila si na plné pecky hudbu. Zavřela jsem oči a jen užívala jak letní vánek si hraje s mými vlasy.
