koho ze studiomoontv?

18. kapitola

Menší kapitolka, ale asi jsem dostala nápad.

   Konečně jsme dojeli. Vystoupili jsme a vzali si kufry. Moje byly hodně těžké. ,,Same?" Zeptala jsem se ho pomaličku. ,,Mohl by jsi mi s nima prosím pomoct?" Zeptala jsem se nejlaskavěji, jelikož bych to asi nezvládla. ,,Odnes si je sama." Řekl. ,,Není to moje chyba, že si tam dáváš tunu věcí." Ještě řekl. Tohle bych od něj nečekala. ,,Navíc budeš alespoň silnější." Řekl (Lepší slova než řekl mě nenapadla QwQ). ,,Prospělo by ti to." Zašeptal, ale já to slyšela. Překvapilo mě to a zároveň sklamalo.

     ,,Tohle bych do něj fakt neřekla."

    Pomyslela jsem si. To je jedno. Lidé se mění. I já jsem jednou někoho sklamala... Ale o tom už NIKDY nechci přemýšlet. Cítila jsem studenou tekutina, jak mi stéká po tváři. Slza.

Flashback:

    ,,Nechytíš mě, ______!" (Promiňte, že vyrušuji. ______ znamená, že si jeho jméno nepamatuje... Myslím jméno toho člověka, který tu teď bude) Smála jsem se mému nejlepšímu kamarádovi ______. ,,Ale chytím!" Zakřičel na mě zpět. Na mé neštěstí jsem se při běhu otočila a vyplázla jazyk... To jsem však neměla dělat, protože jsem narazila do stromu. ,,Auu!" Málem jsem se rozplakala. _____ ke mně doběhl. ,,N-neboj Naty." Řekl mi. ,,To bude v pořádku." Utěšoval mě. Pousmála jsem se. Co bych dala za to, abych měla další kamarády, které by se ke mně chovali takhle. Stoupla jsem si. Díky mému štěstí se mi začaly klepat nohy a já spadla. ,,Naty!" Zakřičel na mě _____ a na poslední chvíli mě chytil. ,,Už by jsme měli jít domů." Řekl a pomohl mi až domů.

    ,,Natálko!" Zakřičela na mě máma se strachem v hlasu. Potom jsem viděla pouze černo.

Děkuji všem, kteří tuto knihu čtou. Nikdy jsem nevěděla, že budu mít víc jak 1k přečtení na této knížce.

Přeji Vám hodně štěstí a ať Vás ten virus nenakazí!!!

❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️