Tom se zhluboka nadechl a chytl se toho obrovského klepadla v podobě fénixe. Zavřel oči a třikrát hlasitě zaklepal. Z místnosti se ozvalo tiché ,,Dále" hlasem plným ztrápení,který Tom neznal. Vzal za kliku a vešel. Tohle nečekal. Nepoznával to tu. Šok ale peodělal teprve po pohledu na muže sedícího zapsacím stolem. Muž měl v tváři plno vrásek a stářím zbělalé vlasy mu splývali na ramenou. Muž měl také vousy. Dlouhé a ve stejné barvě jako vlasy. Na sobě měl hábit švestkové barvy a na nose měl půlměsícové brýle...,, Brumbále? Vy?" Řekl Tom s otázkou v očích a s opovržením v hlase. ,, Kde je profesor Dippet? Potřebuji s ním mluvit mezi čtyřma očima" Brumbál na něj pohlédl se smutnýma očima ,, Kde je profesor Dippet?" Zeptal se znovu Tom tentokrát ji rozčílen. Nesnášel ba přímo nenáviděl lidi kteří plýtvají časem. Byl velmi netrpělivý. ,, Posaď se Tome. Obávám se,že to co ti teď povím s tebou silně otřese." V Riddlově nitru válčila zuřivost s trpělivostí. Trpělivost ale nakonec vyhrála a on poslechl. ,, Tome,moc mě to mrzí,ale profesor Dippet je m...mrtvý."
