•Wood•

3 ČÁST

Všechno si pořád nedokázala vysvětlit,ale už nad tím nechtěla přemýšlet. Hned jak se dostala z auta běžela za babičkou a ani ne za mámou. Na ni měla hrozný vztek. Ale dokázala ho udržet(což se cení). Všechno jí řekla,ale babička jí s tím nedokázala pomoct...-nic o tom nevěděla-

- strašně se bála toho co se ještě stane-

Ale nic už neřešila,neměla na to nervy. Asi by vybuchla. Pořád nechápala co se děje. Zeptala se ,, Babi mi někam letíme? Nebo co se vlastně děje"? Babča:,, Nooo to je pro tebe překvapení. Dědo___co se děje? Děda:,,Máte letět až za týden...Místo toho letíte už dnes...

NE, Já nechci, co budete dělat vy? Já zůstanu s vámi. Máma: ,,NEODPORUJ! LETÍŠ S NÁMI"! Alex:,, NEHUČ POŘÁD PO MĚ"! Máma:Problémovější dítě neznám,ale jak myslíš, nám chybět nebudeš. Táto! Jdeme! Za hodinu nám to letí. Táta mě chytil silně za ruku tak jak to udělal v tom lese vzal mi věci a já se nestihla ani rozloučit s babčou a dědou... Zeptala jsem se:,, Kde mám mobil"?! Máma:,,Já jsem ti říkala že nám chybět nebudeš,měla jsi tam zůstat... "ARGH"

Táta:,, Mámo,neblázni,vždyt'ji budeme potřebovat!

CO?! Na co mě budete potřebovat?! to tě nemusí zajímat-ozvala se máma. A kam vůbec letíme? To tě taky nemusí zajímat-táta.

A co mě má zajímat? Prostě se neptej na nic a mlč!-máma\ Proč jste na mě tak zákeřní? My letíme do Dubaje? tam ne! Ne do Dubaje neletíme, letíme do Česka.

V ČESKU

CO TU JAKO BUDU DĚLAT?! Ne musím se dostat zpátky, dokud mě přece na něco nebudou potřebovat...