To get to you ff. Grey, Dorian, Psycho rhyme

uno

"Sašo, okamžitě si běž odnést ty kufry do auta!" zakřičela moje máma, která už netrpělivě čekala u hlavních dveří na mou maličkost.
"Vždyť tam máme být až za 3 hodiny, kam spěcháte?" řekla jsem udýchaně, ty kufry nebyly zrovna nejlehčí.
"Deja už na nás čeká, prý dneska odjíždí někam do Plzně na koncert tak ty pojedeš s nimi, nemůžou tě přece nechat někde samotnou v cizím bytě."
"Ale mami, víš o tom, že mi je 18, že?" řekla jsem nechápavě, vždyť nejsem malé děcko, abych se neuměla o sebe postarat.
"Hele, to si vyřeš s Dejou, teď zalez do auta ať konečně můžeme vyjet."
To snad není pravda, jsem už pár měsíců plnoletá, ale stále jsem v očích svých rodičů jako malá Sašenka, která nic nezvládne sama, proto musím jet za svým bratrem do Prahy, protože naši jednou na nějakou plavbu kolem světa, takže to bude dlouhý půlrok, ještě k tomu nemá vlastní byt, takže co jsem si zjístila, tak se tam budu mačkat ještě s jedním klukem, prý se jmenuje David, uvidíme snad bude v pohodě.

two hours later~

Děkuju bohu, že jsme už přijeli, delší cestu bych se svou velmi komunikativní mámou a tátou nezvládla. Zastavili jsme před celkem velkým domem.
"Neříkala si, že bydlí v bytě?" zeptala jsem se zmateně mámy.
"Jo říkala" odpověděla nepřítomně a upínala svůj zrak na stavbu před námi.
Otevřela jsem kufr od auta a vytáhla své věci, najednou se otevřely hlavní dveře onoho domu a z nich vylezl můj bratr, stále stejný, malá vysportovaná postava a stejné barevné dredy.
"Zdravím rodinko, jsme se dlouho neviděli."  řekl a skočil tátovi kolem krku.
"Taky tě rádi vidíme." řekla jsem, možná si myslel, že to myslím ironicky, ale ne, vážně jsem ho ráda viděla po tolika letech.
Pozdravili jsme se a pomohl mi s kufry, které odnesl do "mého" nového pokoje, který se skládal z manželské postele, psacího stolku, skříně a balkónu, bylo to tu celkem útulné.
Po pár desítek minutách vykecávání Dejana s našimi rodiči se rozhodli, že už pojednou.
"Buď na sebe opatrná." řekl táta a dal mi pusu na líčko.
"Samozřejmě tati, neboj se." odpověděla jsem a usmála se.
Stáli jsme s Dejanem mezi dveřmi a návalu našim rodičům, kteří pomalu ale jistě mizeli z našeho zorného pole.
"Tak pojď Saši, běž se převlíct a vem si s sebou pár věcí, dávám ti tak čtvrt hoďky, potom vyrážíme, David a Martin tam už budou takže se seznámíš až tam." řekl mi jakoby se nic nedělo a odešel.
Jakej Martin? Neříkejte mi, že tu s náma bude ještě někdo. Protočila jsem očima a šla se teda převléct. Vzala jsem si na sebe uplý černý rolák s dlouhým rukávem a modré skinny s dírou na jednom koleni a k tomu yeezy 350 V2. Svůj si myslím celkem povedený outfit jsem doplnila černou trochu roztrhanou Balenciaga džínovou bundou.
Dala si telefon do kapsy u kalhot, airpody do kapsy od bundy a do druhé powerbanku i s káblem.
"Můžeme vyrazit!" řekla jsem s nadšením v Dejanově autě.
"Tak se připoutej a vyjíždíme směr Plzeň."