Love, S*x, Magic | Jack Dylan Grazer

Took her hand

,,Chci abys to věděla. Miluju tě. Miluju tě z celého srdce a nenechám tě umřít. Miluju tě Shelly Roseová." řekl. Její ruka stiskla tu jeho, ačkoli se vůbec nehýbala.,,Jacku není času nazbyt. Zavolala jsem sanitku která jí odveze. Jdeme jim naproti." řekla Neila. Jack věděl že je to naposledy a tak Shelly políbil z celého srdce.

Mladou dívku si nechali v nemocnici. Zjistili že není mrtvá, pouze upadla do kómatu. Jack ji chodil každý den navštěvovat a říkal ji jak ji miluje. Jeho život bez ní nebyl zrovns nejlepší. Upadal do depresí. Chtěl ji mít u sebe. Obejmout ji. Políbit ji. Rozesmívat ji. Trávit společně čas. Povídat si pozdě do noci. Nic z toho ale nemůže.

Začal poslední týden prázdnin a Jack se připravoval na svou novou školu, kam měl chodit společně se Shelly.
,,Jacku? Nepotřebuješ něco ještě dokoupit?" zeptala se Angela když vešla do jeho pokoje. On jen zakroutil hlavou. Angela si povzdechla.,,Já chápu že ti Shelly chybí. Chybí nám všem. Zvládne to když to zvládneme my." pohladila ho po rameni a Jack položil oblečení které skládal na postel.,,Můžu dnes za ní?" zeptal se bez toho aby bral ohled na její slova.,,Ah, Jackie...",,Jackie co? Už mi to skoro zakazuješ tam chodit? Co když se nikdy neprobudí? Chci s ní strávit ten poslední den. Když se neprobudí, budou ji chtít oddělat od přístrojů. Udělají to za mými zády a já... Mami já ji miluju, chci s ní být každý den i když mě nevidí, neslyší ani nevnímá moje doteky. Jak by bylo tobě kdybych já byl v kómatu? Taky bys za mnou chodila každý den a chtěla se mnou trávit čas, přesně tak to mám se Shelly. Tak tě prosím, dovol mi alespoň tohle když mi pomalu zakazuješ chodit ven. Díky." řekla naštvaně Jack, vzal si z postele mobil a vydal se do své houpací sítě na zahradu. Vlezl si do ní. Na mobilu začal projíždět své sociální sítě a koukal na fotky. Na fotky s Shelly. Rozplakal se. Tohle je pro něj velmi těžké. Angela zůstala doma, nechtěla Jacka podráždit víc než už podrážděný je.

Jack se sebral a vydal se do nemocnice. Věděl že tam jde zbytečně a že se Shelly neprobudí ale i tak v sobě měl kousek naděje. Vyžádal si povolení a vstoupil do jejího pokoje který tentokrát nesl číslo 14. Shelly ležela v pozici jako obvykle.,,Ahoj Shelly." usmál se Jack, zavřel dveře a posadil se vedle ní.,,Už mi přijde jako bych tě otravoval. Jak ti je? Nejspíš pořád stejně." usmál se Jack. Alespoň jednou za den se usměje. Postavil se a opatrně, aby nevypojil nějaký přístroj z jejího těla ji políbil.,,Chybíš mi. Hodně. Život bez tebe... No je to nuda, budeme upřímní. Každý večer usínám s tím že už tě nikdy neuvidím živou...." řekl a zahleděl se na její pomalu se zvedající hrudník. Tohle ho uklidňovalo. Viděl že dýchá.,,Doufám že budeš co nejdříve v pořádku.

Jack si tak takhle povídal ještě asi 10 minut než si řekl že zas půjde. Nemá to cenu, stejně ho dívka neslyší.

,,Tak já půjdu, zítra se zas vrátím." usmál se a podsunul svou ruku pod její.,,Budeš mi chybět." zašeptal a pohladil její ruku palcem. Dívka jeho ruku jemně zmáčkla. Jacka to vylekalo.

Hah dnes je to trošku krátký, ale to jen kvůli tomu že se do toho teprve dostáváme. 😂😂