Aeternus Copulatio II. - Mezihra

Mezihra 1.

Ahoj Rone a Hermiono,

blíží se moje první Vánoce tady na ústředí utajení a jako vánoční dárek jsem dostal od šéfa možnost někomu napsat.

Předpokládám, že dopis projde šéfovýma rukama k důslednému prozkoumání, jestli náhodou neprozradím něco důvěrného (zdravím Nede).

No, dárek je to hezký. Jsem za něj rád.

Ale myslím, že je to tak trochu dárek i pro šéfa. Myslím, že má strach, že jsem až moc velký samotář a chce se ujistit, že na tom širém světě ještě někoho mám a že nebudu zbytečně riskovat.

I když v téhle práci to asi ani jinak nejde.

Za těch necelých sedm měsíců, co jsem tady, je Ned už třetí šéf oddělení. Lidi v týmu se točí jako na kolotoči, až na to, že tady to rozhodně není nijak zábavné.

Během prázdnin, poté, co jsem nastoupil, sem přišli ještě čtyři noví kolegové. Sheila. a jeden Chris ještě žijí. Ti další dva už ne. Ani si nepamatuju, jak se vlastně jmenovali.

Za těch šest měsíců umřelo v našem devítičlenném týmu šest lidí.

Ale ministerstvo má stále nové.

Ne, není to tak hrozné, jak to zní.

Nelekejte se.

Člověk jen musí umět přežít.

A to já umím. To víte vy lépe, než kdokoliv jiný.

Ale jistě pak chápete (a Ned by to měl pochopit taky), že za těchto podmínek nemám zájem se seznamovat s novými kolegy. Stejně za pár týdnů umřou a pak abych se seznamoval znovu... Tyhle ztráty a nálezy prostě nezvládám.

Nebudu se s nikým seznamovat a nikoho neztratím.

Tak je to nejbezpečnější.

Omlouvám se. Ten vzkaz výš je opravdu spíš pro Neda...

Dost o mně... Nějak se v tom začínám motat...

Ale slyšel jsem úžasnou novinu! Prý máte dcerku! Páni, když jsem odjížděl, ani jsem nevěděl, že je Hermiona těhotná! Dalo to práci, ale podařilo se mi doptat. Prý se malá Rose narodila v 8. měsíci, ale je v pořádku. To je výborná zpráva! Moc vám oběma gratuluju a Rose přeju všechno nejlepší do života.

Musí být krásná.

Určitě z ní máte oba radost.

Tak rád bych ji někdy viděl...

Třeba se to podaří.

Třeba tady neumřu...

Páni, dokud jsem neměl možnost vám psát, ani jsem si neuvědomil, jak moc mi chybíte.

Vlastně se musím přiznat, že jsem na vás moc nemyslel...

Nemyslel jsem na Londýn a na Bradavice a na nic.

Myslel jsem na naše akce a na tým.

Abych přežil.

Já tady nemůžu chodit a vzpomínat.

Ani na dobré, ani na zlé.

A nechci se zapojovat do akcí Sheily a Chrise.

Ti si kolem sebe vytvořili parádní partu, která žije.

Žije teda hlavně tím, že je v ní pořád někdo nový.

Schází se u Sheily v bytě.

Nikdy jsem tam nebyl.

To by totiž znamenalo, že se seznámím s novými kolegy.

Že je poznám.

Že si je třeba oblíbím.

A to nemá cenu, protože... však víte... jako na kolotoči.

Píšu, co mi myšlenka přinese...

Ale už nebudu...

Myšlenky mi už nepřináší nic, co bych mohl psát...

Opatrujte se.

A opatrujte Rose.

Pozdravte ji od strýčka Harryho.

Řekněte jí, že by ji rád poznal.

Pozdravte Londýn.

Pozdravte Ministerstvo.

Pozdravte...

Chybíte mi.

Harry.