Z. Z. Z.

Sprcha? Ne, jezero stačí.

Probudila mě zima. Bylo šero. Slunce ještě nesvítilo. Místo vedle mě bylo prázdné. Celkem mě to vyděsilo. Kam zmizela? Zvedl jsem hlavu a upřeně se zadíval do doutnajících uhlíků. Ozvalo se zapraskání. Otočil jsem se za tím zvukem.

Stála tam ona. Vlasy si mezitím něčím svázala a nesla hromádku dříví.

„To si říkáš vůdce, když se nedovedeš postarat ani o oheň?" řekla a lehce se usmála.

Jenom jsem pokrčil rameny a pomohl jí s rozděláváním ohně. Po chvíli už na dřevě tancoval oranžový plamínek. Michelle došla zpátky na své místo a zase se uložila ke spánku. Po chvíli se její dech zklidnil a ona propadla do říše snů. Já už jsem však neusnul. Netuším, jak dlouho jsem se jen tak převaloval, ale najednou mě na tváři polechtaly první paprsky slunce.

Jako první se probudila Michelle. Nic neříkala. Jenom se posadila a pozorovala východ slunce. Postupně ji následovali i ostatní. Ke snídani jsme dojedli druhý chleba a poté jsme všichni odsouhlasili, že bychom se měli vydat na průzkum.

Pro jistotu jsem Toma a nejmladší holčičku nechal v jeskyni. Rozdělil jsem nás na dvě skupiny. Vedením jsem pověřil kluka, který, jak jsem zjistil, se jmenuje James. Michelle jsem si raději nechal pod dohledem. Ještě by si celou skupinu zorganizovala a pak mě svrhla jako velitele. Po cestě jsme nabrali z potůčku do lahví, které jsme našli v letadle. Povedlo se nám dokonce najít i nějaké lesní plody a slušně zmapovat okolí. Nějakou dobu budeme muset žít takhle. Dokud pořádně nezmapujeme okolí. Dokud nevymyslíme, co dál.

S Jamesem jsme se měli sejít kolem poledne v jeskyni. Netuším, jak se jim to povedlo, ale moje hodinky stále ještě fungují. James žádné nemá, a tak se musí spolehnout jenom na svůj odhad. Snad to zvládne.

Když jsme poledne dorazili do jeskyně, druhá skupina tam ještě nebyla. Tom a malá holčička byli vážně rádi, že nás vidí. A ještě větší radost měli, když spatřili náš úlovek.

Přibližně za hodinu se objevil James s jeho skupinou a také nešli s prázdnou. Nesli pár hub a dokonce i nějaké ryby. Vyprávěli nám, že kousek od nás se rozprostírá nádherné jezero. K jezeru prý chodí pít zvířata, takže by pro nás nemělo být těžké nějaké ulovit. Když dopovídali, snědli jsme lesní ovoce a nějaké kompoty. Domluvili jsme se na tom, že ryby si necháme na večeři.

Po obědě nás všechny vzal James k jezeru. V jeskyni tentokrát zůstala Michelle s naším nejmenším klukem. Čekal jsem nějaké protesty, ale k mému překvapení se žádné nekonaly. Jenom přikývla a slíbila, že připraví večeři.

‚Výlet' k jezeru se mi zapsal jako nejlepší zážitek za poslední dobu. Voda byla křišťálově průzračná a příjemně chladila. Některé děti do jezera hned naskákaly a já jsem nemohl jinak, než je následovat. Přece jenom něco jako sprchu jsem už delší dobu neviděl.

Když jsem se cítil dostatečně čistý, vylezl jsem a kluci mi ukázali, kam dopoledne chovali nově vyrobené pruty. Doufám, že budeme mí štěstí a něco chytíme, i když mám silné pochybnosti, že naše vodní radovánky vše v okolí vyplašily, a že se tak vrátíme do jeskyně s prázdnou.