Jen jedna noc

Kapitola 7

Sledoval jsem, jak si Lenka s lehkým úsměvem rozepnula župan a nechala ho volně sklouznout na zem. Nebyla pouze v měkké bílé froté látce, jak jsem se mylně domníval. Měla pod ním černé saténové pyžamo s tenkými ramínky a krajkou lemovaným výstřihem, jež jí lnulo k tělu na těch správných místech, a volný drdol, který doslova volal po tom, aby ho někdo rozpustil a ty krásný vlasy rozcuchal rukama. Pár neposedných zlatých pramenů jí volně spadalo na krk a přitahovaly pozornost ke štíhlému hrdlu, tak bílému a čistému, až doslova prosilo o nějaké zprznění žádostivými rty.

Z toho pohledu mi zatrnulo ve slabinách.

Noční košilka s ozdobným výstřihem důmyslně přitahovala zrak k jejím ňadrům a já naprosto jistě chtěl, abych si je mohl pomačkat v dlani. Pozoroval jsem jí dravčím pohledem a jen tiše polykal sliny.

A pak tu byl Radek. Ten kluk, který upoutal mojí pozornost tím, že se chvíli poté, co Lenčin župan přistál na zemi, začal svlékat, jak kdybychom najednou byly v nějakém pořadu s názvem: Kdo dřív. Lenka zaujala první místo, Radek druhé a já bych mohl být uslintanej rozhodčí.

Zíral jsem na něj lačně jako závislák, co vyhlíží svého dealera s novou dávkou. Najednou zaplnil místnost svou přítomností. Vypadal jako muž, který stojí za hřích, a že já o tom věděl své. Tady jsem měl jasno, kdyby byl orientován na opačný břeh, ženský po něm šílí. Nevím z čeho dřív, ale mě jako první, když jsem ho poznal, zaujal ten lhostejný pohled, kterým přejížděl místnost, ten klid, který měl i v situacích kdy by jiní bouchali jak papiňáky. Teď mě ale mnohem víc dostaly bílé boxerky s černým nápisem CK a vyrýsované břišní svaly, na chlapa až moc hebká pokožka bez jediného chlupu. Myslím viditelného. Protože samozřejmě, že nějaké měl, ale byly světlé a na jeho bledé kůži skoro neznatelné. Vynikala pouze trošku tmavší úzká cestička chloupků směrem od pupíku k lemu boxerek, která vypadala proklatě rajcovně. Pro změnu jsem dostal chuť mu tu jedinou látku, jenž mu zbyla, hbitě sundat.

Sakra, ten kluk na mě působil jako magnet. Přesně proto bych se mu měl vyhýbat víc jak moru. Stačil jediný pohled a já se zasekl, různý emoce mnou proudily, že jmenovat je všechny, by chviličku zabralo.

Radek zvedl oči a střetl se s mým pohledem. Bylo to jak elektrošok. Mé tělo s sebou škublo až jsem si musel trapně odkašlat, abych to zakryl. Vzpomínky na včerejší/dnešní zážitky mi projely hlavou se vší parádou. Jo, mozkové převody jsou někdy strašně komplikované a těžko ovladatelné.

Byl jsem v koncích. Po čem sáhnout dřív? Po pevných ňadrech nebo svalnatém zadku? Po jemném měkkém dívčím těle nebo tom pevném mužském? A proč bych místo sahání nejraději opustil místnost?

Lenka rozhodla za mě. „Tak když už jste začali, pokračujte. Budu se chvíli jen dívat," oznámila nám klidným hlasem a přešla ke křeslu, kde si ještě před chvíli hověl Radek. Ze stolku, který byl důmyslně umístěn vedle, vytáhla krabičku cigaret a jednu si se spokojeným výrazem zapálila. Otevřela okno, aby nám mohl do místnosti proudit ten svěží ledový vzduch z venku a z parapetu si vzala elegantní černý popelníček.

Civěli jsme na ní oba dva jak bakterie na dezinfekční gel. Tedy, je pravda, že Radek vypadal o poznání méně šokovaně, protože jeho výraz se extrémně nezměnil, ale jelikož už jsem ho nějaký ten pátek znal, bylo mi jasný, že s tímhle vývojem situace taky nepočítal.

Lenka v té své sexy noční košilce si sedla do křesla a přehodila nohu přes nohu. Její štíhlá ruka držela dlouhou tenkou cigaretu způsobem někoho, kdo rozhodně nekouří prvně v životě. Zadívala se na nás s otazníkem v očích a mě napadlo jediné – tichá voda břehy mele. Z té něžné dívky tu najednou seděla sebevědomá ženská, které evidentně nebylo cizí vůbec nic. Dát jí do volné ruky bičík a místo saténu latex máme tu dominu jak vyšitou.