Game over

1 level.

,,Vstávej!!" Zařval na mě nějaký chlap. Byla jsem rozespalá, jako kdybych strašně hluboce spala, a probudil mě cizí řev.

Nestačila jsem vůbec nic říct, a slyšela jsem jen hlasitý jako kdyby alarm. Rychle jsem vstala, a porozhlédla se kolem mě. Byl tam ten pán, který stál za mnou za gaučem a píchl mi do krku tu drogu. Auuu..! v tom zmatku, jsem ani nestihla zaregistrovat, jak moc mě bolí hlava. Alarm, který zněl jak alarm od auta, postupně zvyšoval svou hlasitost. Po chvíli jsem myslela, že mi z toho hluku praskne hlava.

,,Tak dělej!!" Zařval na mě ten chlap. Fakt nevím jestli bych ho měla poslouchat, když mi do krku píchl drogu, a vloupal se k nám do baráku. Ani nevím co bych měla dělat. Viděla jsem jen jeho, a další 2 lidi, kteří zmateně pobíhali po místnosti. Zvedla jsem se, a zamotala se mi hlava. Asi to bylo tou drogou, ale švihla jsem s sebou o zem. Viděla jsem, i dokonce slyšela, ale jako kdybych sama sebe nemohla ovládat. Prostě jsem spadla, a mé nohy se nedokázali zvednout.

Najednou jsem měla strašnou potřebu zvracet, ale bylo zcela evidentní že na to teď nebyl ten správný čas. Hnedka co jsem spadla  za mnou se objevili dveře, nevím kdo, ale někdo mě chytl, a proběhl se mnou otevřenými dveřmi.

,,Ty jsi to dokázala!" Zařvala na mě nějaká holka. Počkat, co? Ještě před chvičkou mě vyslýchala nějaká paní, a teď jsem někde úplně jinde, s cizími lidmi?

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se.

,,Na otázky teď není čas. Všechno ti vysvětlíme později, teď musíme najít... ani pořádně nevím co musíme najít..." Řekl ten chlap. Nevěřila jsem mu, protože po vloupání do našeho domu, k němu asi nebudu mít stoprocentní důvěru...

,,Nikam nejdu..." řekla jsem přesvědčeně.

,,tak poslouchej, já jsem ti zachránil krk, a riskuji kvůli tobě život! Nehodlám zemřít hned v prvním levelu" zakřičel na mě vyděšeným tónem. Pooočkaaat... řekl právě slovo level? To by přeci znamenalo, že jsme ve hře s Jess... Pane bože snad je to jenom nějaký hodně špatný, realistický sen.

Nestihla jsem vůbec nic říct, a ozvalo se
,,Dobrý den! Vítejte v prvním levelu! Přeji vám hodně štěstí, protože ho budete potřebovat! Postupujte podle pravidel, a možná budete první co vyhrají! V kapse máte umístěnou mapu tohoto levelu, takže více vědět nepotřebujete. Krásný den." Řekl robotický hlas. Panebože, takže doopravdy hraju tu pitomou hru... snad dohoníme Jess. Jestli tedy Jess furt žije. Musím se smířit i s tím nejhorším, ale nikdy tomu nebudu věřit. Jess je chytrá, a má dobrou fyzičku, takže si myslím, že by to mohla zvládnout. Při pomyšlení na to, kolik tady muselo zemřít lidí, se mi udělalo blbě.

,,Co? Nerozumím tomu." Řekla paní. Mohlo ji být tak kolem 20, a měla dlouhé zrzavé vlasy. Nevypadaly zle, ale už ani nevím kdo je zlí, a kdo hodný.

,,Jsme ve hře. Musíme se dostat do 10 levelu... teď jsme překvapivě v prvním, a to co se právě teď stalo, byla jenom předehra." Vysvětloval nám ten chlap.

,,Cože?! Jako pardon, ale ty si myslíš, že mi můžeš jen tak píchnout do krku nějakou drogu? O vloupání do našeho domu ani nemluvím. To ty jsi ten, kterého bych teď poslouchat asi neměla." Řvala jsem na něj. Ani se nedivím že jsem byla tak naštvaná, protože kdo by v mé situaci nebyl....!

,,Tak hele Alison, já jsem tě sem dostal s tím, že tady máš alespoň nějakou šanci na přežití! Kdyby nebylo mě Eve by byla živá, ale ty by jsi pro změnu nebyla..."

,,Za prvé, proč mi říkáš Alison?! Fakt to nesnáším! Taky bych ti ráda řekla nějak, jak se ti to nelíbí, ale ani nevím jak se jmenuješ. Za druhé, kdo je krucinál Eve?!"