To si takhle jednou jedu v klidu vlakem a najednou si proti mně sedne holka. A nebyla to jen tak ledajaká holka, ale pořádně šeredná zpocená buchtička, posetá beďarama až po uši.
Do té doby jsem v klidu spal, ale jak chcete v klidu spát naproti takové šeredě? Neměli by lidem jako ona zakázat vstup mezi lidi? Celou cestu jsem si pak představoval, jak jí brokovnicí ustřeluju obličej a tím ji zbavuju toho nechutnýho akné, škoda jen, že to nemůžu udělat i v reálu, protože to by byla úplně jiná švanda.
Chápu, že to zní dost šíleně, jenže zkuste se vžít do mé situace, to byl fakt hnus. Ještě se mě v půlce cesty zeptala, jestli ten vlak jede tam kam jede, asi chtěla navázat konverzaci, málem jsem se poblil fakt odporný to bylo. Nikomu bych to nepřál zažít.
Snad na úvod dobrý ne?
YOU ARE READING
České psycho - Deník psychicky narušeného č(e)lověka
TerrorČus, jmenuju se Roman a jsem pořádně zvrhlej magor. Občas si říkám, že jsem jen génius, kterýho svět neobjevil. V tomto díle uvidíte moji životní storku, ale většinou to bude jen soupis mejch myšlenkovejch pochodů a všech zvrhlostí, šíleností a zmr...
