𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 𝟐

2. Kapitola

,,Dnešek je teda fakt něco. Je to už nějaká doba, když jsem měla takhle hnusný oběd." řekla Jasmin a znechuceně pustila vidličku z ruky.

Byl první den školy a my jsme se ihned po hodin s naším třídním učitelem vydali do našeho oblíbeného podniku na oběd. Obvykle jsme si tu holkami pouze dávali kafe a prohlíželi si číšníky, jenže tentokrát nás zachytil pocit nostalgie už po pouhém otevření dveří.

Naposledy jsem tu snad byla ten den, kdy sem přišel Jacob s Arthurem a nějakým cizím klukem. Už si toho třetího nevybavuju, ale počítám, že to byl jeden z těch, kterým Jacobova parta dlužila peníze.

Při téhle představě jsem se otřásla. V té době jsem pouze řešila, proč je tak divný a chová se ke mě, jakoby jsem ho nějak obtěžovala.

,,Vážně? Ty seš ale měkota. Vždyť je to dobrý. Dej mi to. Miluju pálivé jídlo." nahnula se Emma a aniž by čekala na její odpověď, převzala si talíř k sobě.

,,Hej! To už jsou oni, ne?" ozval se Landon a ukázal ke dveřím. Zatajila jsem dech a co nejvíce přimhouřila oči. Landon měl pravdu. Byli to oni.

Do kavárny zrovna přišli Wells s Yen, kterou jsem od příletu do Manhattanu neviděli, jelikož měla hodně práce se zařizováním práce, aby s Wellsem mohli platit nájem.

Yen jsme potkali v Británii, když jsme tam chodili na školu. Měla známého jménem Wells, který tu poblíž bydlel. Yen byla velmi tichá a introvertní duše, jenže po našem příchodu se spoustu věcí změnilo. My všichni jsme se změnili. V Británii by ji nečekala příliš zajímavá budoucnost a navíc tam neměla kromě rodiny žádné blízké, tudíž po téhle šanci, aby tu Yen mohla chodit do školy a být s námi, jsme všichni doslova skočili.

Teď jsem na ni všichni hleděli s otevřenou pusou. Po tolika měsících jsme všichni už vypadali trochu jinak, cítili se jinak...jenže Yen nás svým vzhledem všechny uhranula. Její skromné a jednoduché věci, v kterých jsme ji pravidelně viděli, vystřídali elegantní a značkové oblečky a stříbrné šperky.

Slunce doslova hltalo její snědou jemnou pleť nedotčenou líčením a její obarvené vlasy barvy karamelu se ji stáčely na jejím pravém rameni.

Wells vedle ní nevypadal o nic rozdílněji. Společně tvořili jakýsi pomyslný pár mladých lidí, kteří jsou v solidním balíku.

Zamávala jsem na ně a Yen se rozzářily tváře, jakmile nás spatřila. Bouchla do Wellse, vzala ho za ruku a odvlekla k nám.

,,Nemůžu uvěřit, že tě konečně vidíme? Byla to taková doba!" zvedla jsem se, abych ji objala a Yen si mě k sobě co nejvíce přitiskla.

,,Omlouvám se za pozdní příchod, ale měla jsem s někým schůzku a Wells nevěděl, kde zaparkovat. Musím vám toho tolik povědět." řekla pevným hlasem, který se moc nepodobal tomu dřívějšímu. Yen byla více tichá a ve svém projevu vždy váhala. Avšak třeba se mi to jen zdálo.

Wells se zatím pozdravil s ostatními a společně s Yen se k našemu stolu usadili.

,,Co třeba začít s tím, do jaké banky jste se vloupali." zeptala se Emma.

,,Co?" řekla Yen.

,,Nevšímej si toho, Emm to myslí tak...že vypadáte oba jinak." znovu jsem si je oba prohlédla. Wellse bych nikdy netipla do člověka, který by tohle vůbec nosil. A to ani nemluvím o Yen.

Co se během těch měsíců stalo?

,,Chápu to. Tyhle věci byste u mě nejspíš nečekali. Vlastně ani tady od Wellse, jenže ten sám je na to už docela zvyklý. Musím si s vámi promluvit o něčem...co jsem za poslední měsíce zjistila." Yen udělala pauzu a přisedla si blíž, aby poukázala, že to co se chystá říct, není pro cizí uši. Všichni jsme udělali to samé a zmateně čekali.