𝐍𝐞𝐢𝐠𝐡𝐛𝐨𝐫'𝐬 𝐬𝐨𝐧 𝟐

1. Kapitola

,,Stevene, třeba to Alex takhle nemyslel. Vždyť ho znáš." snažila jsem se dlaní dotknout rozzuřené tváře mého nejlepšího kamaráda, ale on mi ji prudce odstrčil a dál pochodoval po místnosti.

,,Abbie, ty to nechápeš. On se v těch hádkách přímo vyžívá. Přitom dost dobře ví, jak na tom psychicky jsem kvůli tátovi. Už opravdu nevím, co si s tím počít. Pokaždé, když vidím ten jeho lhostejný obličej, začnu brečet. jakoby ho ani nezajímalo, že se blížíme k okraji rozchodu. Jako by se mu líbilo mně nechat vždy v nejistotě." Steven si zabořil obličej do dlaní a konečně si sedl na zem. Sesunula jsem se ze své měkké postele a a přivítala ho do své náruče.

Steven se mnou spolu s dalšími lidmi z naší party chodil na střední zde v Manhattanu, kde jsem měla domov. Alex přišel jako nováček v období, kdy jsme s mými kamarádkami Emmou a Jasmin odjely na několik měsíců do Británie. Steven a Landon, současný Jasminin přítel, zůstali tady a museli se na nějaký čas o sebe postarat sami.

V Británii jsme si o jeho vztahem s Alexem příliš nepromluvili kvůli mým tehdejším problémům, ale po příjezdu jsem zjistila kolika hádkám musí Steven dennodenně čelit. Steven byl ten necitlivější člověk, jakého jsem kdy poznala. Jeho otec byl hrubý a zahořklý idiot, který o jeho romantickém životě s klukem neměl ani páru, což bylo jedině dobře. Jenže už jen díky tomuhle faktu se stanete více zranitelnějším.

Steven vnímal svoji rodinu jinak než ostatní. Díky svému otci ji hledal ve svých kamarádech a lidech, do kterých se zamiloval. Jenže Alex mu takovou možnost neposkytoval. Když jsme přijeli z Británie, těšila jsem se, až ho poznám, ale hned poté mi došlo, s kým jsem to Stevena nechala scházet. Takovou manipulativní čubku jsem snad ještě nikdy nepotkala.

Házel s jeho city jak s kusem hadru. Jenže přesvědčit Stevena o tom, že pro něj není někdo dost dobrý, je velký oříšek. Většinou je to právě on, kdo v sobě nemá ani špetku zdravého sebevědomí.

Naproti tomu Landon a Jasmin spolu vypadali šťastnější než dřív. Všichni jsme v partě věděli, že k tomu někdy dojde, jenže Jasmin byla chladná a své emoce příliš neukazovala. To se na našem tehdejším výletu za Jacobem taky změnilo. Začal se o ní ucházet jeden z jeho kamarádů, Jace. Ten v ní probudil alespoň jednu emoci, zlost. a to ve chvíli, kdy se jí dotýkal bez jejího svolení. Od té doby to Jasmin měla v hlavě srovnané. Přece jenom k něčemu ten kretén byl.

Co se týče mně, trvalo mi spoustu času, než jsem svoje vzpomínky potlačila a soustředila se na další ročník ve své škole. Přes půl roku, konkrétně. Od té doby se cítím...uzavřeně. Nedá se to popsat. Bylo tolik chvíli, kdy jsem chtěla zavolat Jacobovi, jenže on se mi za tu dobu nikdy neozval. Zmizel z mého života dobrovolně, ihned potom, co jsem nastoupila do letadla.

Dneska byl první den školy. Každý ráno jsme se setkali se Stevenem venku a šli jsme společně do školy, jen dnes nás chtěla odvést Emma se svým novým autem, tudíž se zastavil u mě.

,,Já už ani nevím, co na to říct. Alex pro tebe není dobrá partie. Zasloužil by sis opravdu někoho lepšího." Steven stiskl rty a oběma nám náhle zavibroval mobil. Byla to zpráva od Emmy, ať švihnem zadkem a koukáme ji polichotit její auto. Oba jsme protočila očima. To byla celá ona.

,,Měli bychom jít. Nechci dostat další facky jako minule." uchechtla jsem se. Sešla jsem s nim schody a rozloučila se s tátou. Nick a Molly, moji sourozenci, už dávno do školy šli. Otevřeli jsme dveře a potkali se s...pomalovaným karavanem.

,,Co to kurva...-." ozval se Steven.

,,Nic neříkejte, já vím, není úžasný? Dostala jsem ho k narozeninám. Můžeme díky němu jet někam kempovat a tak." křičela na nás Emma z okénka. My jsme se Stevenem pořád stáli jako zamrzlý. Najednou vykoukl Landon.

,,Radši se ani neptejte, proč s tím teď jede do školy. Budete toho litovat."

,,No...tak abychom už radši šli." řekla jsem pevným hlasem a vyrazila vstříc karavanu Em.

Cesta do školy auto příliš ani nepotřebovala. Za patnáct minut jsme tam v pohodě byli, ale chápala jsem Emmininu potřebu se pochlubit.
Když jsme všichni vyšli a octli se před budoucnu školu, otřásla jsem se zvláštním pocitem. Všechno bylo jako při starém, ale bylo to správné?

,,Chystám se obhlédnout nové prváky. Tenhle rok hodlám zabodovat přátelé." řekla Em, jakmile vyskočila jako poslední z jejího karavanu.

,,Nic jiného bychom ani nečekali." odpověděla jsem. Mrkla na mě a my se vydali ke dveřím školy. Ačkoliv jsem se bránila, má mysl se vrátila k dnu, kdy jsem tu stála a musela vysvětlovat své partě, jak znám Jacoba, protože v té době to byl nováček na naší škole a my se potkali pár dní předtím díky našim rodičům. Polkla jsem.

V té době si ho moji kamarády představovali jako typického lamače srdcí a ne příliš inteligentního člověka, vzhledem k jeho přátelství s Arthurem. Jenže se z něho vyklubal mnohem horší člověk.

,,Au!" ozvalo se ze mě po nečekaným nárazu. Slyšela jsem, jak mi mé věci spadli na zem. Myšlenky se mi rozvířili. Znovu jsem si dovolila myslet na něj a teď mi opět dělalo problém se soustředit. Sehnula jsem se a snažila si je utřídit, zatímco jsem si sbírala věci.

,,Není ti něco? Moc se omlouvám, spěchal jsem." skoro jsem si ani nevšimla člověka, s kterým jsem se srazila. Odvrátila jsem hlavu od učebnic a prohlédla si ho. Byl to vysoký kluk, vypadal mnohem starší než já a měl velmi silné arabské rysy, ačkoliv stále působil velmi jemným dojmem.

,,V poho. Taky jsem nebyla příliš při smyslech." odpověděla jsem a sebrala si učebnice.

,,To se očividně ještě nezměnilo." řekl.

,,Co prosím?"

,,Myslím jen...ty učebnice jsou moje, krásko." podívala jsem se na ně a měl pravdu. Bylo mi trapně. Vážně bych se měla více už ovládat.

,,Ou...já..fakt se omlouv-"

,,Pohoda, jsem Sebastian. Dokončuju tu maturitní ročník." představil se a vzal si ode mě učebnice. Mezitím si dal záležet, aby se během toho naše prsty dotkly.

,,Já jsem Abbie. To budeš v tom případě ve třídě tady s Emmou a Jasmin." ukázala jsem na ně.

,,Nemámli to ale štěstí? Tolik krásných dam na jednom místě. Tahle škola má přece jenom neco do sebe." mrkla na obě dvě a v jeho úsměvu se okamžitě pyšnily dva ďolíčky. Emma a její červené tváře na něm mohli oči nechat a Jasmin si okem prohlédla naježeného Landona, který si ho nepřátelským pohledem prohlížel.

,,Tak snad i tebe zase brzo uvidím, Abbie." byly jeho poslední slova, než zmizel ve dveřích. Byla jsem tak z poloviny v transu. Nečekala jsem, že se s někým novým seznámím už v první den školy.

,,Už můžu začít plácat o tom, jak je sexy?" zeptala se Emma, která se ještě pořád culila.

,,Jo, Em, však mi už na to čekáme." řekl Landon a společně s námi taky vešel dovnitř školy.

________________
Rozhodla jsem se, že v tomhle období zkusím napsat pár kapitol k druhému dílu tohohle příběhu. I po tak dlouhé době mi přichází upozornění, kdy bude další díl... a upřímně jsem ho vůbec už ani neplánovala. Proto nechci slibovat, nějaké pravidelné termíny kapitol a ani dokončení tohohle samotného dílu, ale snad si ke psaní zase najdu cestu a něco málo vám sem přidám. Moc děkuju za vaší zpětnou vazbu, jste úžasný.
Plus jinak se hrozně omlouvám za chyby. Spontánně jsem se k tomu rozhodla dneska v noci a psala jsem rychle, doufám, že vám to nějak příliš nebude vadit.

Danielle 💕