Osminia Tales- NearWorlds

Vítězi Turnaje

Publikum vybuchlo v křik. Písek arény zbrotila krev a muž padl mrtev na zem. Než si ale Walla stačila odpočinout, letěl jejím směrem šíp z kuše. Uhnula a rozběhla se ke střelci. Ten stihl vystřelit ještě jednou. Ona mečem šíp odrazila a proklála střelce.
,,A toto je další vítězství pro Wallu!" zahřímal ze své lóže postarší muž.
Všichni diváci Walle provolávali slávu. Odešla rovnou do zbrojnice.
,,Ahoj Estere." pozdravila kováře.
,,Ahoj Wallo. Vidím, že jsi zase vyhrála. Kolikrát to ještě budeš zkoušet?" zeptal se jí s obavami v hlase.
,,Tohle byl předposlední zápas. Ještě potřebuju nějáké peníze na cestu." usmála se. Pak položila svůj meč na pult.
,,Za kolik koupíš ten meč?"
,, Koupit? Wallo... Já nemám peněz na zbyt..." ošíval se kovář.
,,Tak vyměnit..." zaprosila Walla.
,,To by šlo. Mám tu něco co by se ti mohlo líbit." řekl a odešel do vedlejší místnosti. Přinesl oboustrannou halapartnu z černého dřeva.
,,No teda Estere... To bych u tebe nečekala" zasmála se Walla.
,,Dřevec je metr a půl dlouhý, z černého dřeva zevnitř vystužený železem. Na obou koncích je pak čepel z magických kamenů. Na pravém z ohnivého a na levém z vzdušného." chlubil se kovář.
,,Prosím tě, kde jsi k tomu přišel?"
,,Mám svoje zdroje. Tady, ber" podal zbraň Walle.
,,Díky Estere." rozloučila se Walla a odešla domu. 
Domu dorazila se setměním. Zapálila oheň v krbu a přemýšlela co proti ní zítra pošlou. Nakonec dospěla k názoru, že jí nic nepřekvapí.

     Na druhý den z rána se vydala do arény. Při vstupu jí vítaly ryčné ovace všech přihlížejících.
,,Na jedné straně Walla. Již vyhrála tucet zápasů." zahřímal opět můž z lóže.
,,Na druhé straně cizinec z Illerie! Dosud neviděn a toužící po krvi!" 
Walla se podívala na svého protivníka. Byla na sto procent pravda co se o nich povídalo. Nebyl z tohoto světa. Dva metry vysoký s kůží připomínající kámen. Měl dva obouruční meče.
,,Nechť boj na život a na smrt započne!" zakřičel muž z lóže.
Illeriec se proti Walle rozběhl. Oběma meči po ní sekl. Walla odbrátila obě rány jednou stranou halapartny. Rozehnala se druhou.Minula ale vzduchová vlna odhodila cizince. Ten se zvedl a s točením na ní zaútočil. Uhnula a sekla. Zasáhla ho dřevcem. Na okamžik se jejich zbraně zaklesly ale to cizinci stačilo. Sekl po ní druhým mečem a zasáhl jí do boku. Walla padla na zem. Z jeií rány se řinula krev. Bolest jí zatemnila oči, ale svou halapartnu stále svírala. Cizinec si k ní stoupl a chtěl jí zasadit poslední úder. Ale Walla se z posledních sil rozehnala. Oheň svázal cizince jak provaz. Spaloval ho a vysával z něj životní sílu. Po chvíli se cizinec vyprostil. Ohnivý provaz vjel do Wally. Její zranění se zahojilo a v očích jí zaplál oheň. S neuvěřitelnou rychlostí proběhla těsně vedle něj a vyhnula se jeho mečům. Z té rychlosti na místě zastavila a dříve než stihl zareagovat skočila a zabodla svou halapartnu do jeho těla. Probodla ho skrz na skrz a jeho tělo vzplálo. Když shořel na popel vzala svou halapartnu a zvedla se. Publikum bylo ohromením zbaveno hlasu. Tedy jen na pouhý okamžik, poté se ozvaly ryčné ovace. 
Po boji Walla ihned vyhledala muže z lóže. Hodila mu měšec zlata k nohám.
,,Tady je moje cena ve zlatě, Arterate" řekla.
,,Vážně chceš odejít? Zdá se, že ti tahle práce vyhovuje."
,,Nechci už zabíjet lidi ani nic jiného!" sykla Walla.
,,No jak myslíš... Jsi volná." řekl neochotně Arterat.
,,Nashle" řekla při odchodu Walla.

     Že u ní doma někdo je poznala už z dálky. Byly otevřené dveře. Ke svému domu se připlížila a nahlédla oknem dovnitř. Uvnitř bylo zvláštní stvoření. Vypadalo jako lesní kočka spojená s člověkem. Stvoření si jí všimlo. Chtěla se dát na útěk ale když se otočila zjistila, že jí další tři tyhle bytosti obklíčily. Tasila halapartnu a ta zaplanula ohněm z jedné strany. Stvoření o krok ustoupila a sama tasila své meče. Ty meče vypadaly velmi zvláštně a každý z nich plál jinou barvou.
,,Dost!" řeklo to stvoření které bylo dříve u ní doma.
,,Kdo jste?!" vykřikla Walla.
,,Nejsi to ty kdo tu bude pokládat otázky Wallo Nurová." řeklo to stvoření.
,,Jak víš jak se jmenuju?"
,,Něco jsem řekl. Teď poslouchej a odpovídej. Jak jsi přišla k téhle zbrani?"
,,Našla jsem jí" zalhala Walla.
,,Nelži nám" řeklo stvoření, jehož meč plál fialově.
,,Nelžu vám."
,,Jestli nám neřekneš pravdu, budeme tě muset vzít s sebou. Buď po dobrém, nebo po zlém."
Walla zatočila halapartnou.
,,Pak tedy po zlém" procedilo to stvoření mezi zuby. Všechna stvoření se na ní vrhla. Čtyři kovové zvuky se slily v jeden. Walla skočila a v otočce sekla po jednom z těch stvoření. To se nestihlo krýt a padlo mrtvo k zemi. Ostatní stvření jí obestoupila a namířila meči na ní. Z každé meče vyšlehl paprsek. Walla se jim vyhla a zaútočila na stvoření s rudým mečem. Stvoření bylo silné, ale pomalé. Odrazila jeho úder a překulila se vedle něho. Z dřepu vyskočila a sekla. Minula ale vzduchová vlna odhodila stvoření několik metrů.
,,A dost!" vykřiklo stvoření, které dosud nemělo v ruce zbraň. Natáhlo ruku k nebi a z toho spadla jeho zbraň. Vypadala jako hodně zvláštní vidle. Stvoření zatočilo se svou zbraní a Walla padla k zemi omráčena.
,,Chtěla jsi to po zlém, Wallo..."