I can't finish like this /mootem

☹︎ 9 ☹︎

/šel jsem se strachem domů/

Když jsem přišel, měl jsem 12 zmeškaných hovorů od Dejzra.
Zavolal jsem mu zpátky.
(D - Dominik M- Matyáš)

M : ahoj, potřebuješ něco ?
D : jo, zjistil jsem, že u tebe byl Sam.
M : máš s tím problém !?
D : uklidni se... jen ti říkám jak to dopadlo.
M : v pořádku... stal se jen jeden omyl.
D : jaký omyl ?
M : d-dal jsem mu pusu
D : děláš si ze mě psí prdel ?
M :  ne... není na mě naštvaný...
D : se nedivim...
M : hahaha /ironicky/
D : kámo, bydlím ani ne 12 kilometrů a zejtra máme řiditelský volno, jedu za tebou
M : jsi v pořádku !?
D : ne
M : to jsem věděl...
D : v kolik mám přijet ?
M : já jdu zítra do ŠKOLY
D : no a co ? Navečer snad odjedu.
M : tak dobře no...

*po asi 2 hodinách*

Někdo klepe na dveře... jdu otevřít.
„JE AHOOJ DEEEJRREEE" zakřičel jsem, když jsem viděl toho vysmátého černovláska mezi dveřmi.

M : hrozně jsi mi chyběl
D : hehe, ty mě taky
M : nechceš nikam zajít ?
D : klidně
M : co třeba do centra ?
D : to už radši zůstanu tady přišel bych o důstojnost, kdyby mě někdo viděl s tebou
M : ale nootaaak nikdo neví, že jsem teplej
D : a jó vlastně, já jsem vzácný druh...

Hrozně moc jsme se smáli... dejr je můj nej kámoš... za Samem... i když, Sam je můj crush, takže dejzr je můj nejlepší kamarád.
Když nás záchvat smíchu přešel Dominik málem spadl ze židle. No co, je levej, ale o to nejde.
Když padal, chtěl jsem mu pomoct a rychle jsem natál ruku. On si asi něčeho všiml, tak se zvedl a ruku pořád držel.
Měl jsem strach, že mi vyhrne rukáv a všimne si toho...
Dominik se mi chvilku díval do očí.
Potom opatrně přiložil i svou druhou ruku na rukáv a pomaličku odkrýval moje velké tajemství.
Neucukl jsem. Nemohl jsem.
Dominik byl první, kdo to zjistil.
A neměl očekávanou reakci.
Podíval se mi do očí a řekl jen tiché :„proč"
Mlčel jsem.
Bylo mi ho líto. Proč jsem takovej krypl !?
Slíbil jsem , že mu řeknu každé svoje tajemství... a to největší jsem si nechal pro sebe. Co jsem to kurwa za debila !?
Dominik mlčel. Chvilkami to vypadalo, že se rozbrečí. Ještě jednou se mě zeptal proč...
Chtělo se mu brečet, mě taky...
Dominik si během 15 sekund sbalil věci a odcházel.
Chytl jsem ho za rameno a omlouval se.
D : proč ?
M : nevím...
D : jsem tvůj kamarád, nikomu to neřeknu
M : dobře... ve škole mě šikanují kvůli orientaci.
D : čekal jsem všechno... ale tohle ne...
D : nechceš přestoupit na jinou školu ?
M : už je to jen poslední rok
D : dobře.... radši zhebnout než přestoupit.
M : neříkej to takhle !
D : tak sorry kámo... ale... ale...
M : ale nic !
D : nechceš to s někým vyřešit ?
M : rodiče nejsou doma, ve škole na to serou a psychiatra nechci... stačí ?
D : nejde to tak dál... nechci aby jsi si něco udělal
M : slibuju že přestanu, když to nikomu neřekneš !
D : slibuješ ?
M : slibuju

Duh necham to být, nechávám tam nějaké pravopisné chyby ze srandy takže si nemyslete že jsem negramot lol