Povídky ze světa Osminia

Houštiny Demdaru

     Gegi spal. Ve spánku se mu zjevovaly záblesky na Hyzmu. Probuzení od Jenskira pro něj bylo vysvobození.
,,Ospalče je na tobě řada."
Gegi jen cosi nevrle zamumlal, vzal si svou hůl a šel na hlídku. Po chvilce uslyšel zapraskání větviček.
,,Teď jsem na hlídce já. Jdi spát Eyvo."
,,Musíme si promluvit, Gegi."
,,Je ti jasné, že Jenskir teď pravděpodobně poslouchá?" otočil se na Eyvu Gegi. Byla sice tma, ale oba ve tmě viděli jak za denního světla.
,,Náš přítel bude spát dokud ho já sama neprobudím." usmála se Eyva.
,,O čem potřebuješ mluvit." zeptal se nevrle Gegi. Její přítomnost ho těšila a to si nechtěl připustit.
,,Zatím co jsi byl na cestách se toho v chrámu spousta změnila. Rada tě už chtěla vyloučit."
,,Proč?"
,,Byl jsi dlouho pryč. Mysleli jsme, že jsi utekl a opustil řád...," Eyva se zahleděla do země, ,,Myslela jsem, že jsi zemřel. Nikdy jsem nevěřila, že by jsi utekl."
,,Tvoje důvěra mě těší. Ale co z toho? Jestli mi nevěří rada, brzy mě vyloučí..." zarazil se Gegi.
,,Není to tak jak myslíš.."
,,Oni tě poslali mě zabít!" přerušil jí Gegi.
,,Nevěří ti. Myslí, že za tím útokem stojíš ty." řekla Eyva a vstala.
Gegi aktivoval hůl. Jedním švihnutím jí srazil na zem a odzbrojil.
,,Věřil jsem ti... Amo'ra toka'ia Eyva!" vykřikl a ukápla mu slza. Poté zatočil tyčí nad hlavou a tím Eyvu paralizoval.
,,Jestli mi Legie nevěří, pak sám dostihnu toho, kdo ten masakr způsobil." otočil se k odchodu. Ale pak se zastavil.
,,Až účinek kouzla pomine, mne už nenajdeš. Pokud mne vyhledáš... Nezemřu bez boje. To vzkaž i mistrům." a s tímto odešel. Když přišel k Jenskirovi pokusil se z něj sejmout zakletí. To se mu na poprvé nepovedlo ale druhý pokus už vyšel.
,,Ahhh ahoj Gegi. To už je na mě řada?" protáhl se Jenskir.
,,Odcházím. Můžeš jít se mnou. V opačném případě se ale vyhíbej Legii jak jen budeš moci." řekl Gegi a vydal se k odchodu. Chvíli slyšel pouze své kroky ale nakonec uslyšel i Jenskira.
,,Můžeš mi prosímtě říct, co se kruci stalo?" zeptal se udýchaný Jenskir.
,,Rada poslala Eyvu, aby mě zabila." odsekl Gegi.
,,Proč?"
,,Nechci se o tom bavit!" otočil se Gegi na Jenskira. Jeho oči byly černé.
Tímto jejich konverzace skončila. Od té doby byli zticha.
S východem slunce se před nimi rozkládala pláň Demdar.
,,Tohle budeme muset za světla překonat. S příchodem noci se Demdarské pláň mění na shromaždiště Trollů a Kamenovců.
,,Čeho že?" vyjekl Jenskir.
,,Kamenovců. Nikdy jsi o nich neslyšel?"
,,Ne. Co to pro boha je."
,,Ve dne jsou to jen normální balvany. Už jsme okolo pár z nich prošli. Ale v noci ožívají. A nemají rádi nikoho, snad kromě trollů. Jsou rychlí a rozmáčknou tě ani nevíš jak."
,,Proč s tím někdo něco neudělá?" zeptal se vyděšeně Jenskir.
,,Proto že trollové jsou zalezlí hluboko v zemi a vylézají až v noci. A Kamenovce nepoznáš od kamene. A je i stejně tvrdý. Bylo by potřeba vynaložit hodně času a peněz. A navíc jen blázen chodí tudy v noci. Nikomu nevadí takže je všichni nechávají na pokoji."
,,Tak to aby jsme si pospíšili. Nechci ty kamené maníky potkat ani ve dne ani v noci." zajektal Jenskir zuby.
,,Jo jdeme." souhlasil Gegi.
Vydali se přes pláně jak nejrychleji dokázali. Šli nejkratší cestou. Když byli v půlce své cesty země se zatřásla.
,,Jenskire dávej pozor!" vykřikl Gegi. 
Ihned po tom se před Gegim zhmotnila postava. Byl to Aaro.
,,Zdravím tě, Legionáři. Nebo spíše zrádče?" vysmál se Gegimu. Ten aktivoval tyč a vrhl se na Aara. Ten proti němu poslal ohnivou kouli. Gegi jí odklonil a udeřil Aara tyčí. Rána, která každé jiné stvoření rozsetne ve dví, Aarem jen lehce trhla. Gegi se nestihl dostat z jeho dosahu včas. Aaro mu ustědřil ránu svou magickou holí. Gegi odletěl dva metry ale dopadl na nohy. Ihned z dopadu zatočil holí a vykřikl magickou formuli. Na Aara letěl bílý kruh čisté energie. Avšak byl vstřebán. Smaragd na Aarově holi se rozzářil a do Gegiho vyšlehl paprsek z hole. Ten se začal svíjet na zemi. Jenskir si dodal odvahy a z rozeběhu udeřil Aara svou loutnou. Paprsek proudící do Gegiho ustal. Jenskir chtěl udeřit podruhé ale Aaro je pozvedl ruku. Jenskir se vznesl nad zem. Aaro ho vyhodil do vzduchu a pak s ním silně udeřil o zem. Gegi se postavil. Také se vznesl nad zem, ale nikoliv vinnou Aara.
,,Khe'tar nax!" začal opakovat chraplavým hlasem. S tímto namířil svou hůl na Aara. Z hole vyšlehl rudý blesk který zasáhl Aara. Účinek byl obrovský. Aarova magická hůl mu vyletěla z ruky. Další zásah ho shodil na zem. Nad Aarem se objevily runové kruhy. Nejprve jeden, poté přibyly další. Seřadily se za sebe a do země udeřil neskutečně silný výboj magické energie. Aaro zmizel. Gegi klesl na zem. Byl nesmírně vyčerpaný ale přesto se doplazil k Jenskirovi. Natáhl nad něj ruku a slabá zelená záře ozářila jeho tělo. S prvním Jenskirovým nádechem upadl Gegi do bezvědomí...

      Když se Gegi probral, panovala kolem černo černá noc. Pokusil se vstát ale dokázal jen zasténat.
,,Tiše Gegi. Nebo nás uslyší." uslyšel vedle sebe Jenskira.
,,Co.... Se stalo?" vypravil ze sebe s námahou Gegi.
,,Nevím. Když jsem se probudil byla už tma. Všude kolem byla spousta trollů a těch kamenců. Ale ani si mě nevšimli." šeptal Jenskir.
,,Ta magie co tu proudila dokázala zakrýt naší přítomnost. Můžeme normálně mluvit." vypravil ze sebe Gegi těsně před tím, než opět upadl do bezvědomí.
Probudil se ráno. Následky včerejšího dne již odezněly. Gegi se posadil ale Jenskira nikde neviděl.
,,Jenskire?" zavolal Gegi. Ale Jenskir se neozýval.
,,Jenskire sakra!" zavolal Gegi hlasitěji. Ale stále bez reakce. 
Gegi vstal a chtěl jít Jenskira hledat. Jenže sotva udělal krok, zjistil kde Jenskir je.
,,Co je? Proč do mě kopeš, Gegi" zeptal se rozespalý Jenskir.
,,Vstávej ty hluchá bramboro. Musíme vyrazit" zasmál se Gegi a pomohl Jenskirovi vstát.
A tak se opět vydali na cestu...