Povídky ze světa Osminia

Osudové setkání.

Rozcestí Illiad leželo nedaleko průsmyku mezi zrádnými Arralskými horami. Tento průsmyk byl jedná cesta do hradiště Dista. A tak se zde setkávali poutníci od nepaměti. Povětšinou šlo o mírumilovná setkání u táborového ohně. Avšak jednou se na tomto místě sešla vskutku zvláštní společnost...
     Přicházel od severu. Oblečený v prazvláštním oblečení byl velmi nápadný. Temně modré brnění a kobaltová hůl prozrazovaly jeho původ. Legia aep Letta. Jeho žluto-červené oči pak vypovídaly, že patří k rase Hitar. Od jihu přicházela žena. Oděná v kazajce a kalhotech z černé kůže. Její příslušnost pak prozrazovala zlatá čelenka, která se leskla na černých vlasech. Patřila ke Svobodným mágům. Díky své magii již na dálku věděla o Legionáři. Ale také o mladé elfce která se plížila křovinami. Setkali se všichni tři u rozcestníku.
,,Zdravím tě, mladý legionáři." pozdravila čardějka.
,,Zdravím i já tebe, ctihodná paní." uklonil se legionář na oplátku.
,,Jak vidno tak ve vašich krajinách není zvykem zdravit nás, Elfy." ozvala se Elfka.
,,Omlouvám se ti, mladá elfko. A zdravím i tebe." usmála se čardějka.
,,I já se omlouvám. Mé jméno je Gegi aep Letta. A tvé?" řekl legionář a změřil si elfku nepříjemným pohledem.
,,Já jsem Herrila od Řeky." prohlásila sebevědomě elfka.
,,Já se jmenuji Ariana. Moc mě těší, že vás poznávám."
Společně se usadili zapálili oheň a seděli. Povídali o svých zážitcích s tímto krajem, vyprávěli příhody a smáli se. Až se náhle Gegi zvedl. Zatočil holí ve vzduchu. Z té vyšlehla oslepující bílá záře a z křoví nedaleko jich vyletěl muž. Než se stačil jakkoliv vzpamatovat už na něm Gegi klečel a v ruce měl dýku.
,,Špehuješ nás?!"
,,Ne... Já jen jsem chtěl vědět kdo jste, než se k vám připojím." vykoktal neznámý.
,,Jak ti říkají?!"
,,Valkorion..."
,,Gegi pusť ho." ozvala se Herrila.
Gegi zandal dýku do boty a postavil se.
,,Vítej u našeho ohně, Valkorione. Posaď se s námi a přenocuj. Tento kraj je v noci velmi nebezpečný." pobídla ho Ariana.
Postupně, jak ubýhala noc jeden po druhém usínali. Až zbyl pouze Valkorion. Ten vstal a odešel do nedalekého lesa. Ohlížel se, jestli někoho neprobudil a když nic neviděl, vešel do lesa. Tam vyndal z kapsy malý kámen. Ten se v jeho dlani rozzářil a zazněly hlasy. Náhle se ozvala rána a kámen se rozbil o strom. Valkorion se otočil a viděl Gegiho jak mu bělostně svítí oči.
,,Gray Terradia! Měl jsem to vědět hned!" zlostně zasyčel.
,,Kahera Letta! Nejsem tvůj nepřítel." řekl Valkorion
,,Vy všichni jste moji nepřátelé! Tas meč, Terradijče." řekl Gegi a vrhl se na Valkoriona s tyčí v ruce.
Valkorion tasil meč a odrazil hůl mířící na něj. Z lesa se ozývaly rány a sténání kovu. Valkorion se bránil statečně ale proti Gegimu neměl šanci. Ten mu vyrazil meč z ruky. Chtěl zasadit poslední úder ale v tom stuhl. Nemohl se vůbec pohnout.
,,Na toto zapomeň, Legionáři!" prohlásila Ariana.
,,Patří k Gray Terradia. Sejmi kouzlo, čardějko ať mohu toho psího syna zabít!" vykřikl Gegi.
,,Nechceš na chvíli zapomenout na tvou i jeho příslušnost? Cožpak tě napadl?"
,,Kontaktoval Terradii. Za nedlouho tu bude celý oddíl aby mě zabil."
,,To není pravda." bránil se Valkorion.
,,Tak s kým jsi to mluvil?"
,,S mým přítelem. Nehlásil jsem tě, protože jsem od Terradie utekl."
,,Lžeš!"
,,Nelže." řekla Ariana a zrušila kouzlo.
,,Nezabiju tě, pse. Ne teď. Ale pamatuj... Jednou tvůj čas nadejde a budu to já, kdo tvůj život ukončí!"
Z lesa se začaly ozývat zvuky.
,,Co to k sakru je?" zeptal se Valkorion.
,,Skřeti nebo Elfové." řekla Ariana.
,,Elfy bychom neslyšeli... " stihl doříct Gegi akorát když se těsně předním objevil skřet. Ten však ihned padl na zem s šípem v hrudníku.
,,Budete se bránit sami, nebo vás mám všechny chránit?" zeptala se elfka zatím co další skřet padl mrtev k zemi. Gegi zatočil holí, která zbělala. I když nebyla ostrá, skřety krájela jak nůž máslo. Další skřeti padli zasaženi bleskem. Valkorion, který stále ležel na zemi nic nedělal.
Za nedlouho bylo po boji. 
,,Měli jsme štěstí. Bylo jich málo." prohlásila Herrila.
,,Jo to jo. A podívejte se na něj. Jak nám ON pomohl?!" zeptal se Gegi a ukázal na Valkoriona.
,,Uklidni se, legionáři."
,,Kdybych ti nevděčil za svůj život, Elfko, dopadla by jsi po tomhle velmi špatně." zasyčel zlostně Gegi.
,,Ohó myslíš, že by jsi se přiblížil aniž bych tě prostřílela jak staré vědro?" odsekla Herrila.
,,Co to zkusit?" zasyčel Gegi a jeho oči zbělely. Elfka napjala luk.
,,Dost oba!" okřikla je čardějka.
,,Khess!" zasyčel Gegi.
Herrila pustila tětivu. Gegi máchl holí a šíp v obloucích dopadl na zem.
,,Teď já." prohlásil Gegi. A než stihla Herrila opět natáhnout luk, cosi nesrozumitelně vykřikl. Elfka odletěla dozadu jak po ráně kladivem.
,,Co tohle má být." zasténala Elfka zvedajíc se ze země.
,,Magie. Slepě používaná jen k páchání násilí." odvětila Ariana.
,,Prach a broky to bolí."
,,Tak. Teď se už můžete nechat na pokoji?" zeptala se Ariana s úsměvem na tváři.
,,Pro teď. Ale jednou nadejde ta chvíle kdy...." nedořekla elfka.
,,Myslím že pro tuto noc toho slibování pomsty bylo už dost." přerušila je Ariana.
,,Souhlasím." odvětil Gegi.
,,Zatím co vy jste se tu hádali jak malé děti, Valkorion utekl."
,,Hrom aby ho vzal.Musím za ním."
,,Počkej Gegi. Tyhle lesy jsou v noci nebezpečné. Jestli ho tak moc chceš, počkej do rána."
,,Dobře. Ale zítra se za tím psem vydám."
A tak si šli všichni opět lehnout....