„Ty už jsi mi vzal všechno! Tak proč?! Proč zrovna já?!" zařvala jsem na něj přes celý pokoj a v očí jsem cítila slzy
„Protože jsem tě chtěl mít pro sebe" řekl tiše před tím než odešel pryč
___________________________________________________
Možná...
Naložil jsem do auta poslední krabici plnou svých věcí.
„Všechno?" zeptal se táta
„Ještě si zajdu pro tašku" rozběhla jsem se zpět do našeho už bývalého domu
Otevřela jsem dveře teď už do prázdného pokoje který býval můj. Prohlížela jsem si ho. Bylo mi líto že se stěhujeme ale musíme. To kvůli tátovi nové práci. Projížděla jsem prsty po stěnách na kterých šlo vidět že tam byl nábytek. Rozhlížel jsem se po té útulné místnosti. Byla mím teritoriem patnáct let. Vzala jsem tašku a ještě jednou rozhlédla po pokoji. Zavřela jsem dveře a po schodech běžela rychle dolů. Protože jsem už slyšela jak klakson. Naposledy jsem se rozhlédla po domě kde jsem vyrůstala a pak promě nejspíš navždy zavřela vchodové dveře.
„Už jdu!" zakřičel jsem na schodech před domem „Pojď Maxi" zavolala jsem na svého psa
Nasedla jsem do auta. Naposledy jsem dala zbohem domu mého dětství. Jen jsem se dívala jak mizí za mnou. Z tašky jsem si vyndala sluchátka a zapojila je do mobilu. Opřela jsem si hlavu o okýnko a pozorovala jak se mění krajina. Za chvíli se změnila úplně k nepoznání.
.
„Emi už tam budeme" usmála se na mě mamka
Vyndala jsem si s uší sluchátka a dívala se na zástup krásných domů.
„Tenhle je náš" zastavil táta
Vstoupila jsem z auta.
„No ty vole" řekla jsem s údivem
„Jsem ráda že se ti líbí ale takhle mluvit nebudeš" napomenula mě mamka
No co tak se mi líbí. Nic jiného bych snad ani neřekla. Byl skoro dvakrát tak velký jako náš předešlý. Měl světle modrou barvu kterou dokonale doplňovaly bílé okna. Na nich byly květináče s květinami táhnoucími se až skoro na zem. Zahrada byla posetá spousty keřy a ostrůvku květin. Několik balkonů tam skvěle zapadaly.
„Jdeš se podívat?" zeptal se táta
Jen jsem přikývla a vydala se po kamenné cestičce k domu. Vyšlapala jsem všechny schody a otevřela velké bílé dveře.
„Páni" udivila jsem se nad obrovským prostorem a krásou interiéru
Rozeběhla jsem se po schodech najít svůj pokoj. Po několika skritizování různých pokojů jsem zamířila k dalším dveřím. Otevřela jsem je rozhlížela se po místnosti. Otevřela jsem dveře kterých jsem si všimla hned po příchodu. Byla to malá koupelna. Hezká malá koupelna. Podívala jsem se z okna pokoje. To byl výhled. Šel vidět veliký kus malého města.
„Tak tenhle pokoj je můj" řekla jsem tiše
Došla jsem k autu abych si vzala krabice s mími věcmi.
.
Konečně! Můj pokoj je hotov. Vypadá ňejak takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě jsem pomohla rodičům stěhovat. Potom jsem si únavou lehla do postelea usla.
