Jakmile jsem vyřkla tyto slova, ze svých dětských úst, celá chodba vybuchla smíchem. Nechápala jsem proč... Najednou Anrew se smíchem řekl„vážně si myslíš že bych s tebou chodil?” Dostala jsem stejný pocit jako před 3 lety ve školce. Strašný vztek. Doteď si to pamatuji a nikdy na to ani nezapomenu. Celá jsem zrudla. Byla jsem tak horká, že by se na mě i vajíčka daly smažit. Najednou jsem uslyšela takový malý, tenký, něžný hlásek. Šlo to od parapetu vedle mě. Když jsem se podívala zřetelnější, zahlédla jsem flašku s pitím. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Mžourala jsem, jestli to náhodou není sen. Ale po pár minutách mi došlo, že to asi sen nebude. Ten hlásek mi říkal: „Neboj se mě”. Jak toto dořekl, přistoupila jsem blíže. Měla jsem strašnou žízeň a tak jsem ho poprosila: „Nepůjdeš za mnou prosím?”. Nevěřila jsem vlastním očím. Láhev se opravdu zvedla. Tak strašně moc jsem se lekla, že jsem jí pustila. Všichni se na mě začaly dívat. Aby ne. Samou zoufalostí a s bezradnou myslí, jsem utekla na záchod a zamčela se. Brečela jsem. Najednou jsem uslyšela kroky.
ČTEŠ
Super schopnost nebo bujná fantazie malého dítěte?
FanfictionZačalo to, když byla Lara malá holka. Vždy cítila, že je jiná, ale až do posud to nevěděla jistě. Umí mluvit a hýbat s věcmi, nebo má jenom bujnou dětskou fantazii? Vše se dozvíte v neuvěřitelném příběhu Lary s jejim nejlepším kamarádem Jirkou .
