Dobře, pokusím se o to naposledy. Když neodepíšeš, budu to brát tak, že mě ve svém životě nechceš.
Měl jsem tě vždycky moc rád. Ať už jako kamaráda, tak později i víc než jen to. Bál jsem se ti to říct. Chápu, že teď je nejspíš už pozdě. Vím a omlouvám se.
Víš co na tobě mám opravdu rád? To jak se rozzáříš z maličkostí, ktré oststní berou jako samozřejmost. Jak jsi vždy ohleduplný k druhým a snažíš se jim pomoct i kdyby jsi místo toho nejraději dělal sám něco jiného. Tohle ale jen tak plavat nenecháš. Neumíš to nechat jen tak být. Jsi krásný člověk. Tvoje osobnost je úžasná.
Kdybych to mohl všechno vrátit zpět, objal bych tě. Tak dlouho bych tě držel v objetí, dokud by neuplynulo několik minut.
To už ale teď nijak já neovlivním, proto bych se s tebou chtěl rozloučit. Byl jsi skvělým kamarádem a snad moji první láskou. Asi nebudu lhát, když teď řeknu (napíšu) že nám to osud nepřál. Dokud bude moje srdce bít, tak pro tebe. Pro mého dobrého kamaráda.
Miliju tě, Jiminie
Hobi a jeho svět plný naděje
------
Mladík odeslal zprávu a posmutněl. Bylo mu líto, že ztratil dobrého kamaráda. Co ale bohužel nevěděl, tak co je Jiminův přítel zač. Nevěděl, že ze žárlivosti Jimina zamkl v jeho bytě, aby nemohl utýct, kvůli jeho žárlivosti na něj. Nevěděl, že Jiminův mobil byl zamknutý v jedné skříňce ke které měl klíče jen Jiminův přítel. A nevěděl ani to, že neuplyne den, aniž by si Jimin na něj nevzpomněl. Na jeho kamaráda, ke kterému si svoje city uvědomil až moc pozdě.
