Creepypasta [cz překlad]

Distorted warning signals - by Ashley Rose Wellman

 Když jsem obdržela ten první, byla jsem doslova pár kroků od nastoupení do letadla, když se z mého mobilu hlasitě ozval příchozí hovor od "UNKNOWN". Byl to vyzváněcí tón, který jsem nikdy předtím neslyšela a byla jsem si celkem jistá, že nepatřil k telefonu.

 Normálně bych se nezastavila, abych ho zvedla, ale očekávala jsem hovor ohledně práce, kvůli které jsem minulý týden měla pohovor. Zhluboka jsem se nadechla a hovor jsem přijala.

 „Prosím?"

 „Nenastupuj do letadla." Ženský hlas, zkomolený a podivný, jako by její hlasivky byly roztrhány a ona se zoufale snažila ze sebe vysoukat slova. I přes znervózňující a poničenou kvalitu jejího hlasu byl její tón naléhavý a záhadně klidný. Hovor následně skončil.

 Zmrzla jsem. Vždycky jsem měla menší fobii z létání a něco ohledně tohodle hovoru bylo prostě...nebyla ani nejmenší šance, že bych teď nastoupila na 7 hodinový let. Otočila jsem se a vydala jsem se směrem k restauracím. Seženu si let později odpoledne, řekla jsem si.

 O 3 hodiny později jsem sledovala ze Starbucks na letišti, jak se každý terminál rozsvítil nahrávkou havárie letadla, ve kterém jsem měla být.

 Žádní přeživší. Ani jeden.

 Snažila jsem se vystopovat ten hovor. Snažila se i policie. Ale nebylo co vystopovat. Nebyl žádný důkaz, že můj mobil v ten daný čas obdržel jakýkoliv telefonát. Analyzovali mobilní záznamy, příchozí a odchozí hovory z mého mobilu...nic.

 Nevymyslela jsem si to. Nemohla jsem.

 Nebyl to jediný telefonát. Objevovaly se v průběhu let, bylo jich málo a s velkým časovým rozestupem, ale vždy byly pravdivé. A já vždycky uposlechla.

 „Nechoď na to rande naslepo dnes večer." O pět měsíců později moje mělo-být "rande" bylo usvědčeno ze zabití 4 žen, všechny s mojí barvou vlasů a stavbou těla. Našli je v mělkém hrobě skoro 80 metrů od bistra, kam mě pozval.

 „Nejezdi na koncert dnes večer." Náklaďák ztratil kontrolu a napral to do řady aut. Všichni řidiči mrtví. Přesně ta část dálnice, po které bych tu noc jela.

 I když jsem si pořídila nový mobil, i když jsem přestěhovala napříč státy, ty telefonáty vždycky přišly. Mohla jsem skoro cítit přítomnost toho...cokoliv to bylo, jak na mě dohlíží.

 Představovala jsem si, jak jsem na dně ledového oceánu, pořád připoutaná v mém sedadle v letadle, nebo jak ležím v tom masovém hrobě naproti bistru, nebo jak sleduji řítící se kamion na mé auto, vědíce, že smrt je blízko a nevyhnutelá, a pokaždé jsem v hrudi cítila napjetí. Přemýšlela jsem nad tím, jak tenká ta pomyslná hranice byla. Jak blízko jsem se ocitla.

 Kdybych neočekávala hovor ohledně pohovoru na práci, nikdy bych neodpověla na ten první hovor. A bylo by po mně.

 Vždycky jsem měla pocit, jako že po mně něco jde. Ale vždycky tady byl ten zničený a pokroucený hlas a hovory od něj, které přestaly existovat ihned, co jsem je doposlechla. Sebe-zničující se varovné signály, hnijící před mým zrakem. A byla jsem stále naživu.

 Měla jsem špatný pocit ohledně téhle plavby.

 Naplánovala jsem to jako holčičí týden s některými svými kamarádkami z vysoké a těšila jsem se na týden v tropech uprostřed zimy - ale část mě mohla skoro cítit, že se ten telofonát objeví. Možná jsem koukala až moc na Titanik, ale měla jsem hned od začátku strach, který mi nedal spát.

 Doufala jsem, že to bude v pořádku, ale věděla jsem, že pokud by se něco mělo stát, tak to bude ve formě toho telefonátu. Věděla jsem to.

 Teď, týden předtím, než se mám vypravit na plavbu, vstupuji do svého bytu po návratu z večeře se svou kamarádkou a všímám si na svém mobilu zprávy od "UNKNOWN". Nikdy předtím nemusela zanechat zpráv. Nepodívala jsem se na mobil celou noc.

 Sakra, opravdu jsem chtěla jet na tu plavbu. No, nestojí to za ten hrozivý osud, který mě očekává v tom ledovém, tmavém oceánu.

 Zmáčknu "přehrát zprávu" a cítím, jak se mi stahuje žaludek v průběhu toho, co naslouchám tomu hlasu, znějícímu odporně deformovaně, jako by vycházel z hrdla rozřezaného na pásky, lámající se naléhavostí více, než kdy předtím. Rozhlédnu se po mém bytě doprovázená zvukem hlasu z telefonu, který dokola opakuje pořád tu stejnou frázi.

 „Nevracej se dnes po večeři domů. Nevracej se dnes po večeři domů. NEVRACEJ SE DNES PO VEČEŘI DOMŮ."