Creepypasta [cz překlad]

What story? by HeeeresJakey

 Jsem obyčejný student střední školy. S kamarády děláme hloupá videa na YouTube, děláme věci do školy (většinu z nich, alespoň) a rádi spolu trávíme čas. Ovšem teď se stalo něco divného a ani jeden z nás neví, co si o tom myslet.

 Všechno to začalo, když si moje kamarádka Selena rozhodla koupit hororovou knížku, aby se dostala do Halloweenské nálady. V tu dobu byl zrovna říjen. Nebyla to moc velká knížka, akorát o tloušťce těch "Kouzený domeček na stromě" knížek, které jsem četl jako dítě. Byla celá modrá, bez ilustrace a dokonce bez titulku. Selena si jí ale i tak pořídila, protože navzdory její velikosti jí knihovnice řekla, že jí také četla a velice jí doporučuje. Soudě podle toho jak rychle tu knihu přečetla a jak zabraná do ní byla, když jí četla, jsme asi mohli chápat proč. Když jí přečetla, nemohla přestat žvanit o tom, jak ohromující ten konec příběhu byl. Já a naši další dva kamarádi, Kyle a Mark, jsme se na něj zeptali, ale trvala na tom, že si jí musíme přečíst sami. 

 Nejsem moc velký čtenář. Nechápejte mě špatně, čtu dobře, na základce jsem dokonce četl rychleji než většina děcek v mém ročníku. Pak nás ale nutili číst na známky a já prostě ztratil zájem. Už to nebyla sranda, když nás do toho nutili. Ovšem mám rád horor. Nevím proč, ale opravdu se mi líbí věci jako creepypasta, skutečné hororové knížky, hororové hry a dokonce i filmy. Filmy byly ale moje nejméně oblíbené, jelikož hodně zápletek bylo jako přes kopírak ve většině filmů a nebudu ani zmiňovat jak se příběh často táhne. Nikdo jiný se nepřihlásil, jelikož Kyle nebyl zaujatý, stejně tak jako u většiny věcí, o kterých jsme se bavili, a Mark byl ten typ člověka, který se lehce vyděsil a většinu svého času strávil úzkostlivým přemýšlením nad hloupými věcmi. Tak jsem se přihlásil, že si tu knížku přečtu a Selena mi ji půjčila.

 Ještě tu noc jsem jí četl a upřímně byla opravdu zajímavá. Příběh se točil kolem teenagera, jehož mamka byla zavražděna a on se rozhodl její smrt vyšetřit, jen aby přišel na to, že její vrah byl muž, který skoro rok předstíral, že je jeho otec. Byla to neočekávaná a dobrá zápletka a celý příběh byl zdařilý a dobře napsaný. Nemohl jsem se dočkat, až si o tom se Selenou promluvím následující ráno, ale rozhodli jsme se počkat, než donutíme i ty dva si knížku přečíst. Dalších několik dnů, mezitím, co jsem čekal, až knížku dočtou, jsem strávil přemýšlením a teorizováním o příběhu a o všem, co v něm nebylo zodpovězeno.

 Konečně, v pátek přišel den, kdy oba dočetli a my se mohli o knížce bavit bez toho, abychom tomu druhému něco vyzradili z příběhu.

 Tady věci začaly být zvláštní. Snažili jsme se o knížce bavit, ale pokaždé, co jsme se snažili mluvit o postavě nebo zmínit referenci o příběhu, tak nic nesedělo a byli jsme akorát zmatení.

 „Proč si myslíš, že ten vrah šel po jeho mámě?" zeptal jsem se Seleny.

 „Jaká máma? Děti nebyly v táboře s jejich rodiči, ti byli doma," Selena odpověděla.

 „Jaký tábor? A jaký vrah?" zeptal se Mark, zmatenější než my dva.

 „Ten vrah co vytvořil ty manekýny. Ale netuším, co myslí tím táborem a rodiči," řekl Kyle.

 „Ale v příběhu žádné manekýny nebyly!" ohradili jsme se společně se Selenou.

„Ale byly, koukněte!" Kyle vzal knížku a chtěl nám ukázat určitou stránku, ale zastavil se, když si všiml něčeho divného. Stránky na sobě měly jen napsány slovo "příběh", pořád dokola. Podívali jsme se na sebe, potom zpátky na knížku. Ani jeden z nás neměl co říci. Co jeden řekne, když zjistí, že celá knížka, kterou četl den nebo dva zpátky, je vlastně celá prázdná?

 Selena se vydala knížku vrátit, jen aby zjistila, že ta knihovnice tam už není a žádná z ostatních knihovnic o ní nic neslyšela od doby, co od ní Selena obdržela zmíněnou knihu. Snažili jsme se přes to přenést, zapomenout, že se vůbec něco takového stalo. Když opomenu úzkost, která se sem tam objevila, začínal jsem na to přestávat myslet. Začínal. Něco mi nesedělo. Něco, co jsem si uvědomil včerejší noc, když jsem ležel v posteli. 

 Selena má tohle léto jet na tábor. Kyle má fobii z manekýn... a Mark nebyl stejný od doby, co přečetl cokoliv, co to bylo. Vždycky teď přemýšlí o všem víc do hloubky. Snažil jsem se ho zeptat na to, co ho trápí, ale jen si povzdechl a jemně řekl : „Nemůžu ti to říct, jinak se to stane."

 Věděl jsem, že je o tom musím varovat, nechtěl jsem riskovat možnost náhody, takže jsme všichni podstoupili kroky, abychom se ochránili. Selena zrušila svůj tábor. Přemýšlíme, že seženeme odbornou pomoc pro Kylovu fobii a i pro Marka, který jí potřebuje obecně. 

 A já?

 Já jsem začal velice pozorně sledovat svého otce.