Hermionu unese Voldemort ale proč?a co kdyby byla dcera Brumbála?a co kdyby její otec udělal neodpustitelnou věc?
Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti
Ať je to tedy......Neb-.Tom ležérně mávl hůlkou a tiše pronesl:Império! Klobouk se zaskučením dodal:Zmiozel! Cože zmiozel to jsem opravdu nečekala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O měsíc později
Už měsíc chodím do Bradavic.Mám skvělý život.Jsem nejlepší studentka mnozí mě považují za nejchytřejší čarodějku naší doby(to si dost protiřečí když se vrátili v čase..ehm)mám za přítele nejžádanějšího kluka na škole a jsem primuska.Neměla bych být šťastná?Ale i když to dobře tajím něco mi chybí.Jakoby se najednou v mojí mysli vzbouřila obrovská vlna zvědavosti, která se ne a ne uklidnit.Jedna otázka za druhou se mi nabízely a já je nemohla zastavit.Nejvíc mě tížila myšlenka že nevím jak jsem se sem vůbec dostala.Před vzpomínkou kdy mě Tom zvedl ze země a šli jsme do bradavic si už nic nepamatuji ale podle toma to není důležité.Ředitel Brumbál se ke mě chová jinak než k ostatním studentům jako bych ho fascinovala a zároveň udivovala.A myslím že to není kvůli stejnému příjmení.Jakoby mě znal podobně se ke mě chová i jedna studentka 7. Ročníku nebelvíru.Minerva Mcgonagalová jako by se se mnou pořád chtěla bavit třeba nedávno jsem šla na hodinu Bilinkářství a potkala jsem ji na chodbě .A ona mi řekla,,můžem si promluvit".,,OK ale rychle".
H:Tak co potřebuješ
M:chci tě jen varovat
H:varovat?A před čím jako?
M:Před Tomem Riddlem
H:Co je Tomovi?!Stalo se mu něco?
M:ne ale o tom až pak teď ti ještě něco musím vyřídit
H:a co?
M:víš jsi omluvena dnes ze všech hodin a já taky máme se jít podívat za profesorem Brumbálem.
H:a co potřebuje?
M:to ti prý asi máme říct až spolu.
H:fajn ale jestli si myslíte že vám budu dávat nějaké informace o Tomovi tak máte smůlu.
M:ne nic nám říkat nemusíš.
H:tak jo ať už to mám z krku
M:pojď za mnou
Vedla mě až k točitému schodišti kde stály dveře vedoucí do jeho kabinetu.
B:dobrý den slečno Brumbálová dobrý den Slečno Mcgonagalová.
H,M:Dobrý den pane profesore
B:Tak hned přejdeme k tématu slečno Brumbálová.
H:Dobře
B:Mám na vás otázku.Jakou nejstarší vzpomínku si momentálně vzpomínáte.
H:To mi poslední dobou taky připadá zvláštní ale já moc vyprávět neumím můžu vám jí ukázat.
Přiložila jsem si svojí hůlku ke spánku avytáhla z ní modro-stříbřité vlákno.Pak jsem nonšlantně máchla hůlkou vzpomínka se rozdvojila a jedna přistála na spánku Minervě a jedna panu profesorovi.Oba dva vypadali najednou strašně zasněně.Po asi 5 minutách se vzpamatovali a Brumbál vypadal lechce naštvaně.Slečno Brumbálová, tohle bude znít šíleně ale jste moje a tady Minevy dcera.
Ahoj moc se omlouvám že jsem nepsala kapitoly.Každopádně budu ráda za názory v komentářích.
