Jednou a navždy

Městské MHD

Stejk chtěl naplno využít své nové schopnosti, tak se rozhodl, že se projede po Pardubicích v autobuse. Ráno si přivstal a šel čekat na zastávku. Netrvalo dlouho a autobus přijel, což Stejk nečekal, že přijede tak brzo. Tak nastoupil a hned začal poslouchat. Ještě než se řidič rozjel otočil se za Kubou a ten už jen slyšel: ,.,Ty vole to je Stejk!'''. Posadil se asi doprostřed autobusu, aby toho slyšel co nejvíc. Lidé postupně nastupovali a začali ho poznávat. Stejk nejdřív poslouchal co si myslí ti co ho nepoznali a pak ty co ho poznali, ale ti stejně jenom upřeně civěli na Stejka a skoro ani nemrkali. Jenže pak nastoupili dvě starší dámy, u kterých bylo evidentní, že jsou drbny. Sedly si naproti Kubovi a jedna z nich na něj upřeně zírala a něco říkala své kamarádce. Stejk se do nich zaposlouchal a slyšel: ,., Martino, koukej jak vypadá támhle ten chlap. Vždyť vypadá tak na čtyřicet a vidíš jak zabral dvě sedačky?''' ,.,No vidím Jarmilo, vidím to je hrozný.  Takhle nevypadá ani můj Franta a to je určitě o dost starší.''' Stejk z toho byl smutný. Vystoupil na další zastávce a chtěl to dojít pěšky. Okolo něj chodili lidi a ukazovali si na něj. Kuba už ani nečetl myšlenky byl smutný. Když přišel domu zeptal se Marti jestli si myslí, že je tlustý. Marťa řekla, že tlustý není, ale její myšlenky říkali něco jiného. ,.,No možná by jsi mohl trochu ubrat na tom jedení.''' Stejk už nebyl jenom smutný, byl i naštvaný na svoji přítelkyni, protože mu lhala. ,,Marti já vím, že si myslíš, že jsem tlustý.'' řekl smutný a naštvaný Stejk. Marťa byla, ale taky naštvaná. Kuba už nějakou dobu uměl číst myšlenky a často to používal hlavně na Marťu. Už ji to štvalo. ,,Můžeš mi přestat číst myšlenky?!'' skoro zakřičela Marťa. Odešla a začala si balit věci.