Jednou a navždy

Skončím to

Hned jak Marťa odešla, aby jsi zabalila věci běžel Kuba za ní. ,,Marti, ale já tě přece miluju. Nemůžeš jen tak odejít a nechat mě tu bez tebe.'' ,,Právě, že můžu a taky to udělám, protože já už prostě nevydržím to, že na cokoliv pomyslím ty začneš komentovat.'' řekla Marťa a odešla pro něco do kuchyně. Stejk šel za ní, a když zase odcházela vrhl se na zem a chytil jí obě nohy. Jenže Marťa  to nečekala a padla na zem obličejem napřed. Kuba ji hned pustil a chtěl jí pomoct vstát, ale ona se na něj podívala tak naštvaným pohledem a rudým obličeje,(naštěstí ne od krve) že od ní dal ruce pryč. Stejně za ní ještě šel, aby ji naposledy objal. Přišel za ní, a když to nejméně čekala silně ji objal. ,,Kubo pust mě.'' řekla Marťa, ale hned jak to řekla Stejk cítil jak se jí do očí valí slzy. ,,Marti, prosím nechoď pryč. Miluji tě a nic to nezmění.'' řekl Stejk, když se jí podíval do očí. Objala ho taky, milovala ho stejně jako on jí. 

Dalšího dne ráno musela Marťa do práce, tak Kuba řekl, že ji tam odveze. Marťa vystoupila a než stihla zavřít dveře Stejk jí ještě řekl: ,,Já už nechci číst myšlenky, pokud bych tě měl ztratit.''. Zavřel za ni dveře a odjel. Stejk věděl co chce udělat a věděl, že to nemusí dopadnout dobře. Ale chtěl to zkusit kvůli Martě. Jel přesně tam, kde se mu to stalo. Už viděl dokonce i ten strom, do kterého naboural, ne podle paměti, ale byl dost odřený. Namířil auto přímo na něj a rozjel se. Už se tomu nedalo zabránit, byla to buď smrt, nebo život. Už byl skoro u stromu a uvědomil si, že nejspíš udělal chybu, ale zabránit se jí už opravdu nedalo. Ozvala se obrovská rána a auto bylo sešrotované na stromě. Stejka hrozně bolela hlava a tekla mu krev po rukou, nohou i čele. Chtělo se mu spát a tentokrát se tomu ani nestihl bránit. Usnul.

Hned jak Kuba odjel, měla Marťa divný pocit a pak jí došlo co chce udělat. Okamžitě mu chtěla zavolat ať to nedělá, ale zapomněla si telefon doma. Běžela do práce, aby mu zavolala pomoc. To se jí naštěstí povedlo. Pomoc byla na cestě, ale Kubovi to bylo jedno. Byl v bezvědomí. Probudil se až v nemocnici, kde ho za jednu ruku držela Marťa a za druhou jeho maminka Lea. Už nedokázal číst myšlenky a byl rád, že se mu to povedlo.